ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.4315.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 4315/2017-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce J. A. , sídlem v Jaroměři, Bezručova 224, zastoupeného JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Náchodě, Masarykovo náměstí 1294, proti žalované M. H. , sídlem v Jaroměři, Bezručova 225, zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29/39, o zaplacení 66.525 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 60 C 68/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2017, č. j. 47 Co 24/2017-115, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Náchodě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 60 C 68/2016-83, uložil žalované zaplatit žalobci částku 66.525 Kč spolu s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 4. 2017, č. j. 47 Co 24/2017-115, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru (shodně se soudem prvního stupně), že žalobce se žalovanou uzavřeli ve smyslu §663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), v září 2013 ústní formou nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo právo žalované užívat 2 kusy strojů fitness FatMagic oproti její povinnosti hradit sjednané měsíční nájemné, že tato smlouva není neplatná podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem, jestliže žalobce nepředal žalované spolu se stroji i dokumentaci, kterou k jejich provozování vyžaduje zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a na něj navazující předpisy nižší právní síly (nařízení vlády), že případné právo na prominutí nebo poskytnutí slevy z nájemného pro tvrzené vady strojů žalované zaniklo v prekluzivní lhůtě stanovené v §675 obč. zák. a že nárok není promlčen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, které není přípustné podle §237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku platnosti nájemní smlouvy v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 26 Cdo 156/2014, nebo ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5043/2015. V těchto rozhodnutích dovolací soud zformuloval obecný závěr, že úprava nájmu (§663 a násl. obč. zák.) neobsahuje ustanovení korespondující veřejnoprávním předpisům, proto normy veřejného práva (v daném případě zákon č. 22/1997 Sb. a na něj navazující předpisy nižší právní síly) nemají bezprostřední dopad do oblasti soukromoprávních (nájemních) vztahů upravených ustanoveními o obecném nájmu, takže s jejich porušením nelze spojovat soukromoprávní sankce (v podobě absolutní neplatnosti nájemní smlouvy), nýbrž jen sankce veřejnoprávní, o něž však v daném případě nejde. Jestliže tedy odvolací soud posuzoval otázku platnosti nájemní smlouvy „s ohledem na zjištěné okolnosti věci“ (žalovaná předmětné stroje vybrala, provozovala a na vady spočívající v absenci tzv. certifikátů neupozornila), tedy fakticky jen z hlediska obecných ustanovení o nájmu (§663 a násl. obč. zák.), přičemž v režimu citovaných ustanovení ji nepovažoval za neplatnou proto, že dovolatelce byly fitness stroje pronajaty a předány bez potřebné dokumentace, jež je k jejich provozu veřejnoprávními předpisy vyžadována, neodchýlil se od citované judikatury.
Poukazuje-li dovolatelka na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1080/2001, a ze dne 22. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 101/97 (správně 2 Cdon 1010/97), jde o odkaz nepřípadný, neboť v těchto rozhodnutích je řešena otázka (ne)platnosti smlouvy o nájmu bytu v případě nezpůsobilého předmětu nájmu (rozhodnutí vymezují byt jako občanskoprávní kategorii).
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu