ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.4708.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 4708/2017-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně MARAM s.r.o. , se sídlem v Praze 3, Žerotínova 1851/62, IČO: 27867501, zastoupené JUDr. Vendelínem Mihalikem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 2575/31, proti žalovaným 1/ I. D., P., zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem ve Svinařově, Hlavní 241, a 2/ P. F. , P., o zaplacení částky 96.118,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 575/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2016, č. j. 20 Co 424/2016-27, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2016, č. j. 20 Co 424/2016-27, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. září 2017 /viz čl. II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť v něm neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením §241b odst. 3 o. s. ř.), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilý důvod založený výhradně na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění (navíc připínajících se nikoli k řešení rozhodné procesní otázky, nýbrž k uplatněné pohledávce). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl – způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. – vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 1. 2018
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu