ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.5158.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 5158/2017-179
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce statutárního města Ostravy, městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz , se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, náměstí Dr. E. Beneše 555/6, proti žalované J. M. , O., adresa pro doručování P., zastoupené Mgr. Danielem Grimmem, advokátem se sídlem v Ostravě, Janáčkova 1089/20, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 82/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. července 2016, č. j. 11 Co 275/2016-106, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. července 2016, č. j. 11 Co 275/2016-106, se mění takto: Usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. února 2016, č. j. 61 C 82/2015-91, se ve výroku II. mění tak, že soud ustanovuje žalované pro řízení zástupce Mgr. Daniela Grimma, advokáta se sídlem v Ostravě, Janáčkova 1089/20.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 2. 2016, č. j. 61 C 82/2015-91, přiznal žalované osvobození od soudních poplatků (výrok I.), zamítl její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.) i návrh na přerušení řízení (výrok III.).
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 7. 2016, č. j. 11 Co 275/2016-106, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. (o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů) potvrdil. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uvedl, že žalovaná s ohledem na četnost soudních sporů, ve kterých vystupuje, prokázala schopnost se hájit i bez odborné právní pomoci. Navíc řízení o vyklizení bytu není skutkově ani právně složité a je pochopitelné i pro osoby právně nevzdělané, přičemž je třeba vzít v úvahu i poučovací povinnost soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), z toho, že se odvolací soud při výkladu §30 o. s. ř. v otázce, kdy ochrana zájmů účastníka vyžaduje ustanovení zástupce, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou konkrétně poukázala.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal a rozhodl o ní podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení a jež závisí na vyřešení otázky procesního práva (jaké jsou podmínky pro ustanovení zástupce účastníku řízení), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. stanoví několik podmínek, které je nutno splnit, aby zástupce mohl být účastníku řízení ustanoven. Základním předpokladem je, že o ustanovení zástupce účastník řízení požádá. Dále musí být ustanovení zástupce k ochraně zájmů žadatele nezbytně třeba a musí být naplněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§30 odst. 1 o. s. ř.), jimiž jsou nepříznivé osobní poměry žadatele a skutečnost, že se nejedná o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§138 odst. 1 o. s. ř.). V souvislosti s naplněním podmínky nezbytnosti by se soud měl individuálně, s ohledem na veškeré okolnosti případu, zabývat povahou řízení, zdali je věc skutkově a právně jednoduchá, a osobními předpoklady žadatele, zdali je schopen se sám efektivně bránit, a teprve následně vyvodit, zda je v konkrétní věci zastoupení účastníka podle §30 o. s. ř. nezbytné k ochraně jeho práv a oprávněných zájmů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015, nebo ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4653/2016). V dalších rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1928/2014, a ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, uveřejněné pod číslem 109/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovolací soud uvedl, že jen okolnost, že účastník sám podá žalobu, reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje. Ochrana zájmů účastníka – bez ohledu na to, zda jde o řízení sporné, nesporné, exekuční či jiné řízení upravené v zákoně o zvláštních řízeních soudních – přitom bude zpravidla vyžadovat ustanovení zástupce z řad advokátů zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (k tomu srov. např. usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Konečně dovolací soud rovněž dodal (srov. již uvedená usnesení dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015, nebo ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4653/2016), že v případě pochybností o tom, zda postačuje k efektivní obraně práv a oprávněných zájmů jen poskytování poučovací povinnosti či je potřebné účastníkovi řízení k ochraně jeho práv ustanovit práva znalého zástupce, je třeba s ohledem na ochranu ústavně zaručeného práva na právní pomoc a s tím spojeného práva na přístup k soudu rozhodnout ve prospěch ustanovení zástupce.
V dané věci bylo žalované usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2016, č. j. 61 C 82/2015-91, přiznáno osvobození od soudních poplatků, je proto třeba posoudit, zda ustanovení zástupce pro řízení vyžaduje ochrana jejích zájmů. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že žalovaná se sice aktivně účastní projednávání sporu, ale z obsahu jejích podání a přednesů je zřejmé, že se zcela neorientuje v procesní ani hmotněprávní stránce věci a její argumentace není zcela přiléhavá. Navíc jde o otázku dalšího užívání bytu, ve kterém žalovaná dle svých tvrzení uspokojuje svou potřebu bydlení, a výsledek řízení tak má pro ni zásadní význam. Z její strany tedy nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva. Podmínky pro ustanovení zástupce za této situace považuje dovolací soud za splněné.
Protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné ve věci rozhodnout, dovolací soud podle §243d písm. b) o. s. ř. změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že ustanovil zástupcem žalované v řízení Mgr. Daniela Grimma, advokáta se sídlem v Ostravě, Janáčkova 1089/20.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí (srov. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 6. 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu