ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1223.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 1223/2018-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci oprávněného L. Š. , proti povinnému B. V. , o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení podanými povinným proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2011, č. j. 37 C 2/2009-65, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2011, č. j. 11 Cmo 49/2011-79, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 2/2012, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2013, č. j. 6 Cmo 398/2012-27, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2012, č. j. 37 C 2/2012-20, zamítl návrh povinného na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (výrok I.) a vyzval jej k opravě vad podání ze dne 10. června 2012 (výrok II.).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. ledna 2013, č. j. 6 Cmo 398/2012-27, k odvolání povinného potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Při podání dovolání nebyl povinný zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Žádost dovolatele o ustanovení zástupce zamítl Krajský soud v Praze prvním výrokem usnesení ze dne 17. června 2013, č. j. 37 C 2/2012-38, jenž potvrdil k odvolání dovolatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2014, č. j. 2 Cmo 67/2014-56; rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. března 2014.
Podle §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Jelikož dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2, §241b odst. 2 a §243f odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že – ačkoliv tak neučinil ani soud prvního stupně – nevyzýval dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel se v minulosti obracel mnohokráte na Nejvyšší soud s dovoláním, a byl soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení opakovaně vyzýván, a to včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 870/2016, sp. zn. 30 Cdo 837/2016, sp. zn. 30 Cdo 3588/2016, sp. zn. 30 Cdo 3640/2016, sp. zn. 25 Cdo 5447/2017). Dovolateli je tudíž nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a že následkem nesplnění podmínky povinného zastoupení je zastavení dovolacího řízení.
Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu