ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1402.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 1402/2018-602
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobce S. M. , o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu a držení v ústavu zdravotnické péče, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2016, č. j. 1 Co 14/2016-404, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 52 C 1/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, č. j. 1 Co 106/2016-489, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 15. 7. 2016, č. j. 52 C 1/2009-433, zamítl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2016, č. j. 1 Co 13/2016-404 (výrok I.), a rozhodl, že návrhu žalobce, aby mu pro toto řízení byl ustanoven zástupce z řad advokátů, se nevyhovuje (výrok II.).
K odvolání žalobce usnesením ze dne 19. 9. 2017, č. j. 1 Co 106/2016-489, Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 517), v němž požádal o osvobození od soudních poplatků, jakož i o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
Podle §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec druhý písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Protože při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má odpovídající právnické vzdělání, vyzval jej Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 11. 2017, č. j. 52 C 1/2009-549, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení tak, že soudu předloží procesní plnou moc prokazující, že je v dovolacím řízení zastoupen advokátem, případně doklad potvrzující, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Současně byl dovolatel poučen, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno.
Žalobce na výzvu dovolacího soudu reagoval „odvoláním“ ze dne 29. 11. 2017 (č. l. 552). Nedostatek povinného zastoupení však neodstranil. Žalobce pouze zopakoval žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu podání dovolatele ze dne 20. 5. 2016 (č. l. 416), označeného jako „žaloba pro zmatečnost, dovolání, návrh na předběžné opatření“, vyplývá, že dovolatel podal žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2016, č. j. 1 Co 14/2016-404, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 11. 2015, č. j. 52 C 1/2009-376, jímž byl pro nesrozumitelnost a neurčitost odmítnut návrh na vydání předběžného opatření.
Dovolatel však přehlíží, že způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost jsou pravomocná rozhodnutí, kterými bylo řízení před soudy skončeno, a to buď jakýmkoliv způsobem, jímž se podle zákona řízení končí (§229 odst. 1 o. s. ř.), nebo rozhodnutím o věci samé (§229 odst. 2 a 3 o. s. ř.), anebo jen určitým způsobem (§229 odst. 4 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se potvrzuje usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně odmítl návrh na vydání předběžného opatření z důvodu jeho nesrozumitelnosti či neurčitosti, nespadá do žádné z těchto kategorií. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2016, č. j. 1 Co 13/2016-404, tedy není způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost, a proto je žaloba pro zmatečnost (z č. l. 416) zjevně nepřípustná.
Je-li nepochybné, že žalobě pro zmatečnost nemůže být vyhověno, pak i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva a není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce; je zjevné, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení (ač byl o následcích nečinnosti poučen), předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 6. 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu