ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1498.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 1498/2018-471
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně OLEO CHEMICAL, a. s. , se sídlem v Praze 4, Holušická 2221/3, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 27167909, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, proti žalovaným 1) F. K. , 2) M. K. , 3) J. V. , 4) P. K. , 5) J. K. , 6) J. V. , a 7) RAVAK a. s. , se sídlem v Příbrami, Obecnická 285, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 25612492, z nichž žalovaní 1), 2), 4), 5) a 7) jsou společně zastoupeni JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, a žalovaní 3) a 6) JUDr. Martinem Supem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 9, Tikovská 2198/14, PSČ 193 00, o zaplacení 700.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 103/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2017, č. j. 7 Cmo 6/2017-457, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2016, č. j. 52 Cm 103/2012-448, nepřipustil návrh, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupil nový žalobce M. U.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Odvolací soud vyšel v projednávané věci z toho, že:
1) V průběhu prvního jednání před soudem prvního stupně konaného dne 1. 12. 2016 seznámil soud účastníky řízení se svým právním názorem, podle něhož smlouva o postoupení pohledávky ze dne 4. 4. 2012, kterou M. U. postoupil na žalobkyni žalobou uplatněnou pohledávku, je neplatná, a žalobkyně tak není už od počátku řízení ve věci aktivně věcně legitimována.
2) Na uvedené sdělení reagoval zástupce žalobkyně navržením záměny účastníků řízení (vystoupení žalobkyně z řízení a vstupu U. na její místo).
3) Žalovaní s takto navrženou záměnou účastníků nesouhlasili.
V usnesení ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2856/2010, Nejvyšší soud vysvětlil, že žalobce má - jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení - procesní právo navrhnout, aby do řízení vstoupil na místo dosavadního účastníka ten, kdo nabyl po zahájení řízení právo nebo povinnost, o něž v řízení jde, nebo aby dosavadní žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Zatímco institut procesního nástupnictví ve smyslu §107a o. s. ř. umožňuje žalobci procesně reagovat na právní skutečnost, v důsledku které se po zahájení (v průběhu) řízení změnil nositel věcné legitimace na straně žalobce nebo žalovaného, spočívá smysl záměny účastníka podle §92 odst. 2 o. s. ř. v tom, že žalobce smí svým procesním návrhem odstranit nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby, jestliže se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení proti jiné osobě; žalobce tímto způsobem smí reparovat svůj původní (v době podání žaloby) „omyl“ o tom, kdo je nositelem uplatňovaného práva nebo proti komu mělo být právo správně žalováno, který by jinak byl řešitelný jen podáním nové (jiné) žaloby.
Procesní nástupnictví ve smyslu §107a o. s. ř. a záměna účastníka podle §92 odst. 2 o. s. ř. mohou být provedeny jen na návrh žalobce. Vzhledem k tomu, že předpoklady k procesnímu nástupnictví ve smyslu §107a o. s. ř. a k záměně účastníka podle §92 odst. 2 o. s. ř. jsou odlišné a že se liší rovněž jejich právní následky, je třeba návrhy žalobce v tomto směru důsledně rozlišovat a nezaměňovat je; není tedy, mimo jiné, přípustné, aby soud rozhodl o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř., navrhl-li žalobce provedení záměny dle §92 odst. 2 o. s. ř., a naopak (k účelu návrhu podle §92 odst. 2 o. s. ř. viz i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 32 Cdo 2306/98, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4531/2011).
Promítnuto do poměrů projednávané věci, odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) postupoval zcela v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, když - ve vztahu k návrhu žalobkyně na záměnu účastníků - posuzoval splnění podmínek stanovených §92 odst. 2 o. s. ř. (k obsahu návrhu žalobkyně viz č. l. 446d a následující spisu). Jak plyne z výše uvedeného, návrh podle §92 odst. 2 o. s. ř. je procesněprávním institutem odlišným od návrhu podle §107a o. s. ř.; podala-li žalobkyně návrh na záměnu účastníků (tj. návrh podle §92 odst. 2 o. s. ř.), nelze jej posuzovat podle §107a o. s. ř. Na uvedeném ničeho nemění ani ustanovení §92 odst. 3 o. s. ř., jímž zákonodárce toliko vyjádřil samostatnost obou institutů.
S ohledem na obsah dovolacích námitek Nejvyšší soud - jen pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení - dodává, že uzavřel-li odvolací soud, že předběžně vyjevený právní názor soudu prvního stupně o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně není právní skutečností ve smyslu §107a o. s. ř. (jinak řečeno, není právní skutečností, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva), je jeho rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1445/2010, a ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, uveřejněné pod číslem 21/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (viz i judikaturu v nich citovanou).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu