ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1669.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 1669/2018-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) A. O. , a b) I. O. , obou zastoupených JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, za účasti ORION 001, a. s. , se sídlem v Praze 6, Rooseveltova 166, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 27960021, zastoupené Mgr. Petrem Holešínským, advokátem, se sídlem v Praze 10, Korunní 1302/88, PSČ 101 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 Cm 105/2014, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 14 Cmo 227/2017-79, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2017, č. j. 78 Cm 105/2014-65, rozhodl o pokračování v řízení, jež bylo přerušeno usnesením téhož soudu ze dne 9. 12. 2014, č. j. 78 Cm 105/2014-48, do vydání „pravomocného rozhodnutí“ ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 131/2014, a to z důvodu jejího pravomocného skončení.
K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 10. 2017, č. j. 14 Cmo 227/ 2017-79, potvrdil usnesení soudu prvního stupně o pokračování v řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako zjevně bezdůvodné.
Odvolací soud vybudoval závěr o pokračování v řízení na tom, že – za situace, kdy řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 56 Cm 131/2014 skončilo pravomocným zamítnutím žaloby navrhovatele a), aniž by byla věcně řešena otázka vlastnictví akcií společnosti ORION 001, uzavřený investiční fond, a. s. (nyní s firmou ORION 001, a. s.), pro jejíž vyřešení bylo řízení v projednávané věci přerušeno – je na soudu prvního stupně, aby si (bude-li to v řízení v projednávané věci zapotřebí) tuto otázku posoudil sám.
Podle §111 odst. 2 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle §109 odst. 1 a 2, činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.
V projednávané věci tak soud prvního stupně pokračoval (musel pokračovat) v řízení proto, že odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno; jeho rozhodnutí tento (zákonem předvídaný) postup pouze deklarovalo.
Vzhledem k výše uvedenému nemohou přípustnost dovolání založit ani otázky formulované dovolateli.
Jen pro úplnost a bez vlivu na přípustnost dovolání Nejvyšší soud dodává, že soud může dle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. řízení přerušit pouze tehdy, probíhá-li jiné konkrétní řízení, ve vztahu k němuž je postup podle označeného ustanovení odůvodněn (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4691/2016). Skutečnost, zda „je nebo bude vedeno řízení, ve kterém tato otázka řešena bude“, není z pohledu §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. významná.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu