Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.06.2018, sp. zn. 27 Cdo 1887/2018 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1887.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1887.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 1887/2018-134 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Tenisového klubu Zlín, z. s. , se sídlem ve Zlíně, Hradská 854, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 44119127, zastoupeného Mgr. Luďkem Václavkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, za účasti TENIS VRŠAVA s. r. o. , se sídlem ve Zlíně, Hradská 854, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 25505530, zastoupené JUDr. Martinem Machačem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 162/2016, o dovolání TENIS VRŠAVA s. r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 Cmo 306/2017-114, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 10. 2017, č. j. 18 Cm 162/2016-94, rozhodl, že se řízení o návrhu ze dne 23. 8. 2016 nezastavuje. Vrchní soud v Olomouci k odvolání TENIS VRŠAVA s. r. o. (dále jen „společnost“) v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že zpětvzetí návrhu učiněné podáním ze dne 25. 1. 2017, doručeným soudu prvního stupně dne 30. 1. 2017 a podepsaným za navrhovatele M. K., není účinné. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř. Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož rozhodnutí soudu prvního stupně není nepřezkoumatelné, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 100/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sen. zn. 29 ICdo 40/2016), podle které měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv účastníků řízení. V poměrech projednávané věci nelze dovodit, že by případné nedostatky odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatelce bránily v uplatnění jejích práv. Dovolatelka v odvolání proti tomuto rozhodnutí mohla náležitě použít (a také použila) konkrétní odvolací důvody, jimiž se odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení zabýval. Závěru odvolacího soudu o tom, že je důvod pro „nezastavení řízení“ z usnesení soudu prvního stupně „seznatelný“, proto nelze nic vytknout. Ve vztahu k námitce, podle níž „střet zájmů nelze dovozovat toliko formálně z postavení jednající osoby v obou sporných právnických osobách a je nutné jej prokazovat v širším kontextu celé věci“, dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), jíž dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva touto námitkou otevíraných; proto se jí nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 6. 2018 JUDr. Marek Doležal předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/26/2018
Spisová značka:27 Cdo 1887/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1887.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady řízení
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2018-09-07