ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1901.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 1901/2017-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně KING DAWN a. s. "v likvidaci" , se sídlem v Praze 3, Koněvova 2660/141, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 26873567, zastoupené Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) J. S. , 2) J. Š. , 3) M. J. , a 4) J. S. , všem zastoupeným JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Seifertova 823/9, PSČ 130 00, o zaplacení 2.260.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 161/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2016, č. j. 5 Cmo 323/2016-108, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2016, č. j. 5 Cmo 323/2016-108, v části, v níž žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků do částky 1.000.000 Kč, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 8. 4. 2016 se žalobkyně na žalovaných domáhá zaplacení 2.260.000.000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody. Současně s podanou žalobou žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků s tím, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je jejím jediným hodnotným majetkem, jinak nedisponuje žádným jiným majetkem, ze kterého by mohla soudní poplatek uhradit.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 10. 2016, č. j. 42 Cm 161/2016-86, žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
Vyšel přitom mimo jiné z toho, že:
1) Soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně činí 4.100.000 Kč.
2) Jediná akcionářka žalobkyně, společnost ZERVANIA LIMITED, dne 9. 5. 2014 přispěla na chod žalobkyně platbou na účet ve výši 1.000.000 Kč.
3) KŠD LEGAL advokátní kancelář s. r. o. zaslala na účet žalobkyně platby ve výši 40.000 Kč (připsána na účet žalobkyně dne 11. 3. 2016), ve výši 40.000 Kč (připsána na účet žalobkyně dne 20. 4. 2016) a ve výši 160.000 Kč (připsána na účet žalobkyně dne 23. 6. 2016).
4) Žalobkyně soudu nesdělila finanční zdroje, které byly použity k nákupu akcií VÍTKOVICE HOLDING, a. s.
5) Žalobkyně soudu neobjasnila svou vlastnickou strukturu, když uvedla, že jí není známo, kdo je vlastníkem společnosti ZERVANIA LIMITED, která je její jedinou akcionářkou, a neodpověděla ani na otázku, zda je propojena s finanční skupinou ovládanou K. K.
6) Žalobkyně soudu nepředložila inventarizaci majetku za období let 2005 – 2015, výpisy z účtu před rokem 2013 a soupis jmění s tím, že je nemá k dispozici (ač likvidátor tvrdil, že provedl detailní revizi majetku, závazků a pohledávek žalobkyně).
7) Žalobkyně soudu „současně neobjasnila konkrétní dopady údajů z listin vyplývající na její poměry a její schopnost hradit předmětný soudní poplatek a některé údaje z doložených listin ve svém prohlášení vůbec nezohlednila“.
Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že ho žalobkyně nepřesvědčila o tom, že není objektivně schopna uhradit soudní poplatek. Ani přes výzvu soudu ze dne 15. 8. 2016 totiž dostatečně netvrdila podstatné okolnosti, neoznačila důkazy k prokázání svých tvrzení a nedoložila všechny soudem požadované listiny. Podle přesvědčení soudu na jeho dotazy odpověděla „neúplně, vyhýbavě, nepřesvědčivě, nekonkrétně, nedůvěryhodně a nelogicky“ a na některé dotazy neodpověděla vůbec (konkrétně na dotazy týkající se skutečného důvodu její likvidace, stavu a struktury jejího majetku před a po zaplacení emisního kursu „předmětných“ akcií, finančních zdrojů žalované pohledávky, zdrojů, ze kterých jsou hrazeny náklady právní pomoci, a její vlastnické struktury).
Soud prvního stupně uvedl, že po podnikateli lze oprávněně požadovat, aby si v rámci svého hospodářského plánu a rozhodování vytvořil finanční rezervu a měl dostatek finančních prostředků i na případnou úhradu soudních poplatků v souvislosti s vymáháním svých sporných závazků (zvláště, když vymáhání sporného závazku je jediným důvodem existence žalobkyně, která již je v likvidaci, a soudní poplatek za zahájení řízení činí pouze cca 0,18 % žalované pohledávky).
„Nad rozsah odůvodnění“ soud prvního stupně konstatoval, že ani z žalobkyní předložených listin neplyne objektivní neschopnost zaplatit soudní poplatek. Naopak soud i z neúplných podkladů zjistil, že žalobkyně v průběhu minulých let majetek měla, ale není zřejmé, jak „zjištěný majetek ze společnosti vyšel a za jakou protihodnotu“. Žalobkyně neuvedla a nezdůvodnila, „jak získala a jak naložila s podstatnými příjmy, zejména s částkou 1.000.000 Kč“, kterou obdržela od své jediné akcionářky.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků nad částku 1.000.000 Kč.
Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, má za to, že žalobkyně doložila listiny, ze kterých „v podstatě“ tvrzení o její nemajetnosti vyplývá, s tím, že „snad by měla pohledávku, která je předmětem tohoto řízení“.
Žalobkyně si však podle odvolacího soudu musela být již od roku 2013 vědoma toho, že se bude domáhat svého práva a že, obrátí-li se na soud, bude muset hradit soudní poplatek. Obdržela-li tedy v roce 2014 částku 1.000.000 Kč, „měla počítat s tím, že z ní bude muset hradit soudní poplatek. Odvolací soud proto má za to, že žalobkyně mohla předvídat vznik poplatkové povinnosti a mohla v té souvislosti hospodařit s přijatými penězi tak, aby měla na zaplacení soudního poplatku, a to minimálně ve výši 1.000.000 Kč, jak tuto částku přijala od své akcionářky“.
Pouze z tohoto důvodu odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků, a to nad částku 1.000.000 Kč, jinak zastává názor, že „vyměřený soudní poplatek je natolik vysoký, že by skutečně zabránil žalobkyni domoci se svého práva u soudu s ohledem na její současné majetkové poměry i s přihlédnutím k předcházejícímu období od zjištění, že akcie nemá ve své dispozici“.
Proti usnesení odvolacího soudu (v rozsahu, v němž nebyla osvobozena od soudních poplatků do částky 1.000.000 Kč) podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (splnění důvodů pro plné osvobození od soudních poplatků), „při jejímž řešení se odvolací soud částečně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ a která zároveň „v rozhodování dovolacího soudu dosud částečně nebyla vyřešena“.
Závěr odvolacího soudu je podle dovolatelky v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu [dovolatelka výslovně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 99/2013“), ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněné pod číslem 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3712/2016].
Ačkoliv odvolací soud dospěl k závěru o nemajetnosti dovolatelky, tedy o její objektivní neschopnosti uhradit soudní poplatek ve výši 1.000.000 Kč, a připustil, že povinnost k úhradě soudního poplatku může být pro dovolatelku překážkou k přístupu k soudu, nedovodil podle dovolatelky adekvátní procesní následek, jímž mělo být její plné osvobození od soudních poplatků.
Dovolatelka namítá, že se původně domáhala svých práv k akciím VTK GROUP a. s. v řízení o jejich umoření (kde nebyl tak vysoký soudní poplatek), nelze tudíž tvrdit, že by již v roce 2014 měla předpokládat, že v budoucnu VTK GROUP a. s. zanikne (k čemuž došlo dne 21. 12. 2015) a ona se svých práv bude muset domáhat žalobou na zaplacení.
I kdyby skutečně již v roce 2014 bylo možné předvídat, že v roce 2016 bude dovolatelka nucena podat žalobu na zaplacení, nemohla by upřednostnit případnou budoucí poplatkovou povinnost před veškerými svými ostatními závazky, včetně závazků splatných, a neuspokojovat tak pohledávky svých věřitelů. „Jedinou výjimkou“ by podle dovolatelky byla situace, pokud by se svého majetku zbavovala spekulativně s cílem vyhnout se budoucímu placení soudního poplatku. To však z dovolatelkou doložených podkladů neplyne, odvolací soud ostatně takové zjištění ani neučinil.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že jí přizná plné osvobození od soudních poplatků, popřípadě aby je v požadovaném rozsahu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřené otázky výkladu §138 odst. 1 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Osvobození od soudních poplatků může být přiznáno na jejich žádost fyzickým osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem.
2) U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných).
3) U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků).
4) Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony).
5) Zcela nepřípadnými a pro posouzení předpokladů pro osvobození od soudních poplatků právně bezcennými (a to bez ohledu na to, zda spor v projednávané věci souvisí s podnikáním dovolatele či nikoliv) jsou úvahy soudů o tom, že dovolatel jako podnikatel nese podnikatelské riziko, je povinen si vytvářet rezervy na placení (možných budoucích) soudních poplatků a nemá uzavírat rizikové obchody.
6) Zájem státu na vymožení částky odpovídající soudnímu poplatku nemůže dosáhnout intenzity zájmu účastníka řízení na přístup k soudu; to je ostatně zřejmé i ze samotného poslání právní úpravy individuálního osvobození od soudních poplatků.
7) Žadatel o osvobození od soudních poplatků, popř. o ustanovení zástupce, musí věrohodně verifikovat své majetkové poměry. Neučiní-li tak, nelze jej ani osvobodit od soudních poplatků, ani mu ustanovit zástupcem advokáta.
Srovnej za všechna rozhodnutí např. R 99/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 215/2014, ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4782/2015, ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 301/2016, či ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2761/2016).
V projednávané věci odvolací soud shora uvedené judikatorní závěry nerespektoval, neboť především vycházel ze skutečnosti, jež nastala v roce 2014, a nikoliv z aktuálních majetkových poměrů dovolatelky. Skutečnost, že dovolatelka měla v roce 2014 k dispozici 1.000.000 Kč (a nyní je již nemá), by byla pro posouzení důvodnosti její žádosti důležitá pouze tehdy, dospěl-li by odvolací soud k závěru, že se dovolatelka těchto peněz zbavila proto, aby se poplatkové povinnosti vyhnula. Takový závěr ovšem odvolací soud neučinil.
Též názor odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka mohla předvídat vznik poplatkové povinnosti a mohla v té souvislosti hospodařit s přijatými penězi tak, aby měla na zaplacení soudního poplatku, je v rozporu se shora uvedenými judikatorními závěry. Lze totiž přisvědčit dovolatelce, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby si vytvářela rezervy na placení (možných budoucích) soudních poplatků, a to na úkor plnění svých závazků.
Nicméně Nejvyšší soud na tomto místě má za potřebné zopakovat, že i v projednávané věci platí, že žadatele nelze osvobodit od soudních poplatků, a to ani zčásti, nedoloží-li věrohodně své majetkové poměry.
Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. v napadeném rozsahu (§242 odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu