ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.2686.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 2686/2017-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele L. V. , zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, se sídlem v Kladně, Huťská 1383, PSČ 272 01, za účasti 1) D. S. , zastoupené JUDr. Janou Dvořákovou Závodskou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, PSČ 170 00, 2) Farmy Pavlíkov s. r. o. , se sídlem v Pavlíkově 217, PSČ 270 21, identifikační číslo osoby 47546719, a 3) EUROPORK s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Podnikatelská 565, PSČ 190 11, identifikační číslo osoby 29043425, účastnice 2) a 3) zastoupeny Mgr. Janem Švarcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, PSČ 110 00, o určení společníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 155/2012, o dovolání D. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2016, č. j. 14 Cmo 28/2016-343, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. července 2015, č. j. 72 Cm 155/2012-194, určil, že navrhovatel je jediným společníkem obchodní společnosti Farma Pavlíkov s. r. o. (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání D. S., Farmy Pavlíkov s. r. o. a EUROPORK s. r. o. v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh obou společností na přerušení řízení (první výrok), potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. (druhý výrok), ve výroku III. je změnil (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu prvního a druhého výroku podala D. S. dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti prvnímu výroku napadeného usnesení, je dovolání objektivně nepřípustné.
Dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání vymezují ustanovení §237 a 238a o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není dovolání proti tomuto výroku rozhodnutí přípustné již proto, že rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na přerušení řízení není rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení.
Přípustnost dovolání proti tomuto výroku rozhodnutí pak nezakládá ani §238a o. s. ř., neboť napadeným výrokem odvolací soud nerozhodl o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1 o. s. ř.) nebo o změně účastníka (§92 odst. 2 o. s. ř.).
Jde-li o dovolání proti druhému výroku napadeného usnesení, dovolatelka otevírá k dovolacímu přezkumu jedinou otázku, a to „zda je společník, který převedl svůj obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným na jiného, v rámci řízení o určení společníka pasivně legitimován“. Tato otázka však nečiní dovolání přípustným, a to proto, že na jejím posouzení napadené usnesení (ve druhém výroku) nezávisí. Odvolací soud druhým výrokem napadeného usnesení potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo určeno, že navrhovatel je jediným společníkem Farma Pavlíkov s. r. o. Učinil tak poté, kdy dospěl k závěru (který dovolatelka v dovolání nenapadá), že smlouva o převodu obchodního podílu z navrhovatele na dovolatelku nebyla platně uzavřena, a proto ani dovolatelka nemohla obchodní podíl platně převést na EUROPORK s. r. o.
Na posouzení dovolatelkou otevřené otázky závisí třetí a čtvrtý výrok usnesení odvolacího soudu, které však dovolatelka nenapadá. Ostatně, i kdyby tak učinila, nemohl by se dovolací soud ani v takovém případě uvedenou otázkou zabývat, neboť dovolání proti těmto výrokům není objektivně přípustné [srov. §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. a závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněného pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu