ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.3960.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 3960/2017-287
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci ve věci žalobce Z. N. , proti žalovanému J. S. , zastoupenému Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 76/7, PSČ 150 00, o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4.513.345 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 25. dubna 2014, č. j. 4 C 308/2010-133, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 4 C 308/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2016, č. j. 31 Co 104/2016-228, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 15. března 2016, č. j. 4 C 308/2010-216, zamítl Okresní soud Praha - východ žádost žalobce Z. N. o osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. dubna 2016, č. j. 31 Co 104/2016-228, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při kterém nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání, avšak požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále též jen „o. s. ř.“), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit. Není-li uvedený nedostatek podmínek řízení odstraněn, soud řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti (výše uvedenému) usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky soudem prvního stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §138 a §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016).
Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor, který odvolací soud přijal v napadeném usnesení, podle něhož nelze dovolateli přiznat osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř., neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Dovolatelem podaná žaloba pro zmatečnost, jíž namítá, že mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, je objektivně nepřípustná, neboť směřuje proti rozhodnutí soudu, jež není vypočteno v §229 odst. 3 o. s. ř.
Není-li žaloba pro zmatečnost přípustná, pak i návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o takové žalobě jsou zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce; je zjevné, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že – ačkoliv tak neučinil ani soud prvního stupně – nevyzýval dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel se v minulosti mnohokráte obracel na Nejvyšší soud s dovoláním, a byl soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení opakovaně vyzýván, a to včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 29 Cdo 4502/2014, sp. zn. 21 Cdo 2464/2016, sp. zn. 29 Cdo 3679/2013, či sp. zn. 30 Cdo 3342/2014). Dovolateli je tudíž nepochybně dobře známo, což ostatně sám výslovně potvrzuje i v projednávaném dovolání, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a že následkem nesplnění podmínky povinného zastoupení je zastavení dovolacího řízení. K povinnému zastoupení toliko uvádí, že na úhradu nákladů spojených se zastupováním advokátem „nemá peníze“ a žádá, aby mu byl bezplatně ustanoven.
Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 7. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu