ECLI:CZ:NS:2018:27.ND.166.2018.1
sp. zn. 27 Nd 166/2018-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. H. , proti žalované Eseos s. r. o. , se sídlem v Brně, Purkyňova 1994/74, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 29289564, zastoupené JUD r. Michaelou Švecovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Mučednická 945/3, PSČ 616 00, o zaplacení 5.513 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 392/2017, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 392/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Odůvodnění:
Žalobce se u Obvodního soudu pro Prahu 10 domáhá po žalované zaplacení 5.513 Kč s příslušenstvím. Návrhem ze dne 11. 1. 2018 požádala žalovaná o přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti ve smyslu §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to z důvodu, že se její sídlo nachází v Brně, přičemž zde žalovaná rovněž v převážné míře vykonává předmět činnosti. Jakožto straně, do jejíchž práv je žalobou zasahováno, by podle žalované přikázáním věci Městskému soudu v Brně vznikaly podstatně nižší náklady na řízení.
Žalobce s přikázáním věci Městskému soudu v Brně nesouhlasí.
Soud poté předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle §12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud důvod k přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti neshledal. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jak Nejvyšší soud uvedl např. v usnesení ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 5 Nd 74/2001, usnesení ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Nd 111/2012, či usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 28 Nd 235/2012, úvaha o vhodnosti delegace musí zahrnovat i posouzení poměrů účastníků tak, aby některý z nich nebyl rozhodnutím o navrhované delegaci (ať už pozitivním, nebo negativním) nápadně znevýhodněn v přístupu k soudu a v možnosti uplatňovat zde svá práva. V tomto porovnání bylo třeba přihlédnout na straně žalované ke skutečnosti, že tato má provozovnu v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10, kde žalobce zakoupil zboží, ohledně kterého v projednávané věci uplatňuje právo z vady. Z uvedeného pak vyplývá, že jestliže je žalovaná schopna vykonávat činnost v Praze 10, nemůže pro ni nepřikázání věci navrhovanému soudu představovat nápadné znevýhodnění v přístupu k soudu. Tento postup zcela odpovídá výkladu §87 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když organizační složkou fyzické či právnické osoby se má namysli i provozovna (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Nd 117/2012).
Samotná okolnost, že se v řešené kauze žalobcem zvolený soud nenachází v místě sídla žalované, tak nelze pokládat za dostatečný důvod pro odchýlení se od místní příslušnosti soudu stanovené v souladu se zákonem, neboť se jedná o důsledek, který zákonná úprava předvídá (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 25 Nd 200/2017).
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud rozhodl tak, že projednávaná věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 se nepřikazuje podle §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu téhož stupně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 8. 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu