ECLI:CZ:NS:2018:27.ND.299.2018.1
sp. zn. 27 Nd 299/2018-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci úpadce J. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Táboritská 1000/23, PSČ 130 00, o prohlášení konkursu na majetek úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. 2 Ko 12/2016-42-16, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 10/2016, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Gabriela Barančíková, JUDr. Leandra Zilvarová, JUDr. Eva Svobodová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 64/2018.
Odůvodnění:
[1] Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. 2 Ko 12/2016-42-16, podal úpadce (dále jen „žalobce“) žalobu pro zmatečnost, ve které vznesl námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze a soudců Vrchního soudu v Praze, kteří ve věci rozhodovali.
[2] K výzvě Městského soudu v Praze k doplnění vznesené námitky podjatosti žalobce uvádí, že důvody pochybnosti o nepodjatosti soudců spatřuje v jejich rozhodnutích a údajně negativním vztahu k jeho osobě. Žalobce dále rozšiřuje okruh soudců, vůči nimž vznáší námitku podjatosti, na všechny soudce Městského soudu v Praze a všechny soudce Vrchního soudu v Praze.
[3] Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Gabriela Barančíková, JUDr. Leandra Zilvarová, JUDr. Eva Svobodová a JUDr. František Švantner (tvořící senát rozhodující v projednávané věci) se k námitce podjatosti vyjádřili shodně tak, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, který by byl významný z pohledu §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
[4] Podle §14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[6] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
[7] Nejvyšší soud shledal námitku podjatosti vznesenou žalobcem zjevně nedůvodnou, neboť neuvedl žádnou skutečnost, která by podle výše popsaných kritérií mohla vést k závěru o podjatosti uvedených soudců. Nadto zjevně přehlíží, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci.
[8] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud - s ohledem na obsah spisu - zdůrazňuje, že v námitce podjatosti nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni všichni soudci určitého soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Nd 225/2014, či ze dne 7. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2146/2017).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu