ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.2414.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 2414/2018-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Družstva Pasáž, se sídlem v Děčíně, Hrnčířská 1305/2, identifikační číslo osoby: 64652254, zastoupeného JUDr. Františkem Penkem, advokátem se sídlem v Jistebnici, Spojovací 29, proti žalované ELBEN s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Ústí nad Labem, Žižkova 722/67, identifikační číslo osoby: 41328124, zastoupené JUDr. Lubomírem Bejdlem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1112/27, o zaplacení částky 2,880.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 245/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. ledna 2018, č. j. 17 Co 392/2013-125, o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. ledna 2018, č. j. 17 Co 392/2013-125, takto:
Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. ledna 2018, č. j. 17 Co 392/2013-125, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 8. 2012, č. j.
34 C 245/2009-76, byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 2,880.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím od 12. 1. 2009 do zaplacení (výrok I.). Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení v obecné pariční lhůtě částku 115.320,- Kč (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 16. 1. 2018, č. j. 17 Co 392/2013-125, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. o nákladech řízení změnil tak, že je stanovil částkou 104.641,- Kč a lhůtu k jejich zaplacení určil do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu doručenému žalobci dne 27. 2. 2018 bylo podáno dovolání, jež bylo doručeno soudu prvního stupně dne 5. 4. 2018. Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání odkazem na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a má za to, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na níž žalobce v dovolání odkazuje. Uplatňuje současně dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
V rámci podaného dovolání dovolatel současně navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku II. o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Přílohou podání doručeného soudu prvního stupně dne 14. 6. 2018 žalobce učinil stejnopis exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Jitky Wolfové, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 5. 6. 2018, č. j. 106 EX 1501/18-19, na jehož základě byla k uspokojení pohledávky žalovaného ve výši 104.641,- Kč, nákladů exekuce a nákladů žalovaného (oprávněného) nařízena podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. ledna 2018, č. j. 17 Co 392/2013-125, exekuce prodejem nemovité věci ve vlastnictví žalobce (povinného).
Žalovaná se nevyjádřila ani k dovolání a ani k návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, jenž je v něm obsažen.
Podle ustanovení §243 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, jež je pro dovolací řízení rozhodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 16. 1. 2018 (srovnej čl. II, bod 2. a contr. zákona č. 296/2017 Sb.), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.
S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
2) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4) podle obsahu spisu nelze vyloučit, že dovolání může být přípustné vzhledem k hlediskům uvedeným v §237 o. s. ř. a že byl uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 1 o. s. ř.,
5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). K tomu, aby dovolací soud mohl závažnost újmy posoudit, musí dovolatel uplatnit potřebná tvrzení a označit či předložit k jejich prokázání důkazy, ledaže je závažnost hrozící újmy zřejmá přímo z obsahu spisu.
Na podkladě shora ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v této věci Nejvyšší soud uzavírá (v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ), že dovolání žalobce nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a je přípustné subjektivně [podal je žalobce jako účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srovnej např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněného pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)] i objektivně (pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř.), důvod přípustnosti dovolání, jakož i důvod dovolání, jsou vymezeny do té podoby, že obsahově vyhovují požadavkům vyplývajícím z ustanovení §237 a §241a odst. 1 o. s. ř., podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, a případný odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, neboť nositelem práva na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznaného vykonatelným rozsudkem odvolacího soudu je pouze žalovaná.
V projednávané věci však žalobce návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu nijak neodůvodnil, tedy ani neuplatnil žádné tvrzení o hrozící závažné újmě. Podání jinak včasného a projednatelného dovolání přitom možnost automatického odkladu vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá. Stejný účinek nevyvolává ani skutečnost, že na základě vykonatelného rozhodnutí odvolacího soudu byl již nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce.
Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé) ze shora uvedeného důvodu návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. ledna 2018, č. j. 17 Co 392/2013-125, jako nedůvodný zamítl [§243 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 7. 2018
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu