ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.2488.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 2488/2018-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobkyně V. P. , P., zastoupené Mgr. Stanislavem Beranem, advokátem se sídlem v Praze 10, Novgorodská 948/8, proti žalovanému M. J. , P., zastoupenému Mgr. Martinem Rottou, advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 38/15, o zaplacení částky 409.277,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 282/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2018, č. j. 15 Co 485/2017-124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.293,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Stanislava Berana, advokáta se sídlem v Praze 10, Novgorodská 948/8.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 4 (poté, co usnesením vyhlášeným při jednání dne 21. 6. 2017 řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil o částku 20.000,- Kč) rozsudkem ze dne 3. 7. 2017, č. j. 25 C 282/2016-80, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 389.277,40 Kč spolu s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 112.848,- Kč k rukám advokáta Mgr. Stanislava Berana.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, č. j. 15 Co 485/2017-124, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 24.587,20 Kč k rukám advokáta Mgr. Stanislava Berana.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost „je dána tím, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Odvolacímu soudu zejména vytýká, že „se přiklonil k názoru, že mezi stranami byla uzavřena ústní nepojmenovaná dohoda, kterou žalovaný přestal plnit“, a „rozhodl tak bez toho, aby k této dohodě byly v rámci řízení (a to i před soudem prvního stupně) provedeny jakékoli důkazy, vyjma výslechu účastníka řízení žalobkyně“. Soudy se také nevypořádaly s důkazy, které ve věci předložil, týkajícími se použití peněz z hypotéky na úhradu luxusní dovolené v USA. Rozsudek odvolacího soudu považuje za nepřezkoumatelný, neboť se v něm „vůbec nevěnuje právnímu zhodnocení případu prvoinstančním soudem, tedy bezdůvodnému obohacení“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozsudkem odvolacího soudu a navrhla, aby „dovolání bylo jako nedůvodné odmítnuto, když neobsahuje řádné vymezení přípustnosti ani dovolacího důvodu“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání žalovaného odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, článek II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani řádné vymezení dovolacího důvodu (srov. §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) - §241a odst. 2 o. s. ř. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; §241b odst. 3 věty první o. s. ř.) dovolatel v posuzovaném případě nedostál, neboť v něm předpoklady přípustnosti dovolání řádně nevymezil, a neoznačil žádnou otázku hmotného práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí, a taktéž nikterak nespecifikoval „ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu“, od níž se měl odvolací soud odchýlit.
K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2018
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu