ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.3483.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 3483/2018-318
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců: a) L. P. , b) L. J. K. , c) R. W. K. , všichni zastoupeni JUDr. Irenou Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Divadelní 1052/16, proti žalovaným: 1) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, IČO: 69797111, a 2) Slovenská republika – Ministerstvo financí Slovenské republiky , se sídlem v Bratislavě, Štefanovičova 5, Slovenská republika, o zaplacení 1 000 000 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 2/2013, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2018, č. j. 4 Cmo 114/2018-292, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2018, č. j. 65 C 2/2013-269, jímž bylo rozhodnuto, že se žalobcům nepřiznává osvobození od soudních poplatků.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 29. 9. 2017, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (a contr. srov. bod 2. článku II. části první, přechodná ustanovení, zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození odsoudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení, které s účinností od 30. 9. 2017 vylučuje přípustnost dovolání proti poplatkovým rozhodnutím, je podané dovolání objektivně nepřípustné, a Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Přípustnost dovolání nezakládalo by ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ačkoliv v poučení, jež je obsaženo v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí, odvolací soud současně uvádí, že dovolání bylo by přípustné (jen) „při splnění podmínek uvedených v ustanovení §236 – 239 o. s. ř.“, odkazuje současně na relevantní znění účinného procesního předpisu (o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, je-li z obsahu spisu zřejmé, že rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O poplatkové povinnosti vzniklé v souvislosti s odmítnutím dovolání podle §238 o. s. ř. (srov. §4 odst. 1 písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) rozhoduje soud prvního stupně (srov. §3 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 10. 2018
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu