ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.5605.2017.1
sp. zn. 28 Cdo 5605/2017-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause a ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalovaným 1) R. D., P., a 2) J. D., P. zastoupené JUDr. Radimem Dvorským, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, o zaplacení 31 267 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 102/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2017, č. j. 91 Co 187/2017-77, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil mezitímní rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo ve výroku I. rozhodnuto, že žaloba je co do základu důvodná a současně bylo ve výroku II. prvostupňového rozsudku vysloveno, že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017, v textu i jen – „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl (§243c odst. 1, věta první, o. s. ř.), neboť je neshledal přípustným.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v §237 o. s. ř. Ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ovšem dovolání, jehož přípustnost je hodnocena dle §237 o. s. ř., není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.
Podle §152 odst. 2 o. s. ř. rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen o jejím základu.
V dané věci napadají žalovaní dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen mezitímní rozsudek soudu prvního stupně, jímž, aniž šlo o vztah ze spotřebitelských smluv či vztah pracovněprávní, bylo rozhodnuto o základu nároku na peněžité plnění ve výši 31 267 Kč s příslušenstvím. Dovoláním dotčeným rozsudkem tedy bylo rozhodnuto o základu nároku, jehož výše, nepřihlížeje k uplatněnému příslušenství, nepřesahuje 50 000 Kč. Okolnost, že odvolací soud rozhodl jen mezitímně (o základu věci) a nikoliv také o výši plnění, přitom z hlediska limitu vyplývajícího z ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá na posouzení přípustnosti dovolání žádný vliv. Při rozhodování o základu věci mezitímním rozsudkem totiž soud posuzuje všechny otázky, které vyplývají z uplatněného nároku, s výjimkou těch, které se týkají jeho výše. Okolnost, že dovoláním napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto jen o základu věci, tedy pro závěr o nepřípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není nijak významnou. Jestliže tedy bylo v projednávané věci (nemající charakter sporu ze spotřebitelských smluv či sporu pracovněprávního) mezitímním rozsudkem rozhodováno o základu nároku na peněžité plnění nepřevyšující (nepřihlížeje k příslušenství) 50 000 Kč, není dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1243/99, ze dne 24. 10. 2000 sp. zn. 25 Cdo 1184/2000, či ze dne 21. 5. 2003 sp. zn. 25 Cdo 725/2003.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci (§151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. března 2018
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu