ECLI:CZ:NS:2018:28.ND.236.2018.1
sp. zn. 28 Nd 236/2018-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně B. Č., nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Horákem, advokátem se sídlem v Praze 10, 28. pluku 1217/32, proti žalovanému M. Č., XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem se sídlem v Olomouci, třída Svobody 645/2, o zvýšení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 278/2017, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 278/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Hodoníně.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Okresního soudu v Hodoníně žalobu, v níž se domáhala zvýšení výživného z důvodu jejích rostoucích životních nákladů.
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 21. 8. 2017, č. j. 13 C 232/2017-5, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 8 jako soudu místně příslušnému; toto usnesení nabylo právní moci dne 18. 10. 2017.
Podáním ze dne 24. 4. 2018 žalobkyně Obvodnímu soudu pro Prahu 8 navrhla, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Hodoníně s ohledem na její současný zdravotní stav a trvalé bydliště žalobkyně i její matky, která by měla být vyslechnuta jako svědkyně.
Žalovaný se k návrhu na delegaci nevyjádřil.
Obvodní soud proto žádost podle §12 odst. 3 o. s. ř. předložil Nejvyššímu soudu.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti. Dle ustanovení §12 odst. 3, věty první, o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. pak mají účastníci právo se k uvedenému postupu vyjádřit, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána, návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k přikázání věci jinému soudu.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Při vědomí významu zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom třeba podmínky přikázání věci jinému soudu vždy vykládat restriktivně (srovnej mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14).
V nyní projednávaném případě ovšem nelze usuzovat na splnění podmínek pro takový mimořádný postup. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště (sídlo, pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště (sídla, pracoviště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009). Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, se přitom výslovně podává, že pouhá okolnost špatného zdravotního stavu nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Neumožní-li žalobkyni okolnosti osobní účast při jednáních u místně příslušného soudu, nic nebrání tomu, aby byla v projednávané věci vyslechnuta a s provedenými důkazy nebo jinými výsledky řízení seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§122 odst. 2 o. s. ř.), který může provést i navržený výslech její matky jako svědkyně, přičemž nelze přehlédnout ani to, že zástupce žalobkyně má sídlo v hlavním městě Praze. Ze skrovných argumentů žalobkyně, jimiž svůj návrh na přikázání věci odůvodňuje, nevyplývá, že by požadovaná delegace mohla vést k rychlejšímu, důkladnějšímu či hospodárnějšímu projednání souzené pře.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na předestřené důvody návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 12. 2018
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu