ECLI:CZ:NS:2018:28.ND.417.2017.1
sp. zn. 28 Nd 417/2017-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce Z. Ť. , zastoupeného Mgr. Zbigniewem Czudkem, advokátem se sídlem v Třinci, nám. Míru 551, proti žalované České kanceláři pojistitelů , IČ 700 99 618, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem se sídlem v Berouně, Husovo nám. 82/10, o 90.000 Kč , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 301/2017, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 301/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25. 9. 2017, č. j. 69 Co 486/2017-43, potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 7. 2017, č. j. 25 C 207/2017-34, kterým vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
Žalobce v odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí okresního soudu navrhl, aby věc byla projednána, s ohledem na ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., u Okresního soudu v Olomouci, neboť má v jeho obvodu bydliště, veškerý spisový materiál je u něj dosažitelný a i škodná událost se udála v jeho obvodu. Navíc jeho zdravotní stav nedovoluje, aby se mohl účastnit jednání u místně příslušného soudu dle sídla žalované.
K uvedenému návrhu se nesouhlasně vyjádřila žalovaná (viz vyjádření č. l. 58). Obvodní soud proto žádost na delegaci podle §12 odst. 3 o. s. ř. předložil Nejvyššímu soudu.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti. Dle ustanovení §12 odst. 3, věty první, o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. pak mají účastníci právo se k uvedenému postupu vyjádřit, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána, návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k přikázání věci jinému soudu.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Při vědomí významu zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom třeba podmínky přikázání věci jinému soudu vždy vykládat restriktivně (srovnej mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14). Pakliže účastník řízení nesouhlasí s návrhem na přikázání věci jinému soudu, je povinností soudu uvážit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody, aby jimi mohl být ospravedlněn průlom do zmíněného ústavního principu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 2853/07).
V nyní projednávaném případě ovšem nelze usuzovat na splnění podmínek pro takový mimořádný postup. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště (sídlo, pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště (sídla, pracoviště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009). Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, se přitom výslovně podává, že pouhá okolnost špatného zdravotního stavu nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Ze skrovných argumentů žalobce, jimiž svůj návrh na přikázání věci odůvodňuje, nevyplývá, že by požadovaná delegace věci k Okresnímu soudu v Olomouci mohla vést k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání souzené pře, naopak pro ponechání rozsouzení sporu Obvodnímu soudu pro Prahu 4 hovoří samotné sídlo žalované, přičemž je nutné zohlednit také nesouhlas žalované s navrhovaným postupem.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na předestřené důvody návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 4. 2018
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu