ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.1290.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 1290/2017-455
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Oiltanking Terneuzen B.V. , se sídlem Elementenweg 1, Haven 85, 4542 SM Hoek (Terneuzen), Nizozemské království, zastoupeného JUDr. Alenou Bányaiovou, CSc., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, PSČ 120 00, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. , se sídlem v Praze 4, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, identifikační číslo osoby 64 94 82 42, zastoupené Mgr. Milanem Polákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení částky 5.053.151,- EUR s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 40/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2016, č. j. 5 Cmo 335/2016-433, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 27. září 2016, č. j. 5 Cmo 335/2016-433, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2016, č. j. 25 Cm 40/2012-424, zastavil řízení o žalobě na obnovu řízení pro „úplné zpětvzetí žaloby“ (výrok I.), žalované vrátil poměrnou část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000,- Kč (výrok II.) a žalované uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 120.080,40 Kč [jeden úkon právní služby (vyjádření k žalobě na obnovu řízení) ve výši 98.940,- Kč podle ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu a 21% daň z přidané hodnoty ve výši 20.840,40 Kč)].
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 27. září 2016, č. j. 5 Cmo 335/2016-433, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že „žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení a z tohoto důvodu na účet jeho právní zástupkyně, advokátky JUDr. Aleny Bányaiové, zaplatit 2.178,- Kč, a to do tří dnů od doručení tohoto usnesení (první výrok); dále uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1.270,50 Kč (II. výrok).
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §8 odst. 1 a §9 advokátního tarifu a na ustanovení §146 odst. 2 věty druhé a §150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že obnova řízení (§228 a násl. o. s. ř.), jako mimořádný opravný prostředek, se rozpadá do dvou fází. Je přitom zřejmé, že o skutečném úspěchu v obnoveném řízení se ve vztahu k předmětu původního řízení „dá hovořit jen tehdy, pokud soud v obnoveném řízení rozhodne pro toho účastníka, který obnovu řízení vyvolal, příznivěji než původní rozhodnutí napadené žalobou na obnovu řízení. Proto je zřejmé, že předmětem řízení o žalobě na obnovu řízení je pouze posouzení předpokladů pro povolení obnovy a nikoliv nárok uplatněný v původním řízení“. Jelikož v řízení o povolení obnovy „jde o právo, které nelze vyjádřit v penězích“, je nutno vycházet z tarifní hodnoty 10.000,- Kč; soud prvního stupně tak vycházel z nesprávné tarifní hodnoty, když žalobci vůči žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 120.080,40 Kč“.
„Protože žalobce nemohl vůbec znát výše popsané časové okolnosti úkonů soudu prvního stupně a protože se podrobil výzvě soudu, aby se vyjádřil k žalobě na obnovu řízení, jsou náklady s tím spojené nepochybně nutnými náklady při bránění práva. Tedy principiálně má právo na jejich náhradu. Okolnost, že se tento úkon stal z hlediska výsledku řízení zcela zbytečným, na tom nic nemění. Nelze tuto okolnost přičíst k tíži žalobce. Ten tento stav nezavinil“.
„Jedinou skutečností, která zbytečné vyjádření žalobce k žalobě na obnovu řízení vyvolala, byla neuvážlivá netrpělivost soudu prvního stupně, který za situace, kdy považoval za reálně možné, že dojde ke zpětvzetí žaloby, jinak by se přece na žalovanou s výzvou ze dne 26. května 2016 neobracel, měl uvážit, že v takovém případě, kdy žalovaná vskutku vezme žalobu zpět, stalo by se jakékoliv vyjádření žalující strany zcela nadbytečným a že by s tím mohly být spojeny zbytečné náklady řízení, k čemuž také nakonec došlo. Jakkoliv je tato procesní situace politováníhodná, přece nedosahuje podle názoru odvolacího soudu onu intenzitu mimořádnosti, aby bylo namístě použít ustanovení §150 o. s. ř. Konečně, i když až zcela v poslední řadě, nelze pominout ani skutečnost, že výše náhrady nákladů řízení, jak je shora odvolacím soudem stanovena, je pro obě sporné strany zcela marginální“.
Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu (ve výroku o nákladech řízení) změnil a žalobci na náhradu těchto nákladů přiznal (jen) částku 2.178,- Kč (jeden úkon právní služby ve výši 1.500,- Kč, s paušální náhradou výdajů 300,- Kč a náhradou za daň z přidané hodnoty 378,- Kč).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., namítaje, že je v rozporu s ustálenou praxí Nejvyššího soudu při určování náhrady nákladů řízení, a to s usneseními ze dne 23. července 2013, sp. zn. 26 Cdo 590/2013, ze dne 11. listopadu 2014, sp. zn. 28 Cdo 2794/2014, ze dne 3. listopadu 2015, sp. zn. 28 Cdo 2526/2015 a ze dne 6. ledna 2015, sp. zn. 28 Cdo 4012/2014.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu – pokračuje dovolatel – má být při rozhodování o nákladech řízení o povolení obnovy řízení tarifní hodnota stanovena podle hodnoty předmětu obnovovaného řízení, jak stanoví §8 odst. 1 advokátního tarifu.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že žalobci přizná náklady řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení v úhrnné výši 240.160,80 Kč (viz podání žalobce ze dne 20. prosince 2016).
Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovoláním otevřené, týkající se výpočtu náhrady nákladů řízení, jde-li o řízení o povolení obnovy řízení, když v tomto směru je usnesení odvolacího soudu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněném pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zdůraznil, že rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení není rozhodnutím „ve věci samé“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod číslem 61/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně (v poměrech dané věci) rozhodl o povinnosti neúspěšných navrhovatelů obnovy řízení k úhradě nákladů dovolacího řízení, jejichž výši stanovil (s poukazem na ustanovení §7 bodu 5. advokátního tarifu) podle výše předmětu řízení v původním (obnovovaném) řízení.
K určení výše náhrady nákladů (dovolacího) řízení (v řízení o povolení obnovy podle ustanovení §228 o. s. ř.) srov. též např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 4533/2014, a ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 682/2017, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu označených v dovolání.
Jelikož právní posouzení věci, na němž usnesení odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu