ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.2304.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 2304/2018-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Z. N. , proti žalované JUDr. Haně Záveské , advokátce, se sídlem v Mladé Boleslavi, Blahoslavova 186/8, PSČ 293 01, jako správkyni konkursní podstaty úpadce Z. N., o náhradu škody, o návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 65 Cm 1/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2017, č. j. 16 Cmo 13/2017-27, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 14. listopadu 2017, č. j. 65 Cm 1/2017-15, zamítl Krajský soud v Praze návrh žalobce Z. N. ze dne 8. listopadu 2017 na nařízení předběžného opatření, vznesený v rámci řízení, v němž se žalobce domáhá po žalované JUDr. Haně Záveské (správkyni jeho konkursní podstaty) náhrady škody ve výši 13.029.594,80 Kč a (minimálně) 22.440.086,60 Kč
[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení předběžného opatření odmítl.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a nařídil jím požadované předběžné opatření.
[4] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (14. prosince 2017) je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., článek II. části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
[5] Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jako objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s §241b odst. 2 in fine o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatele zakotvené v §241 o. s. ř. Učinil tak proto, že podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné též proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření. Přitom podle jiného ustanovení (než podle §237 o. s. ř.) dovolání přípustné být nemůže.
[6] V dotčeném ohledu (v tom, že dovolání není přípustné) se dovolateli dostalo též přiléhavého poučení odvolacím soudem , byť ten zjevně vycházel z jiného znění občanského soudního řádu, konkrétně ze znění účinného do 31. prosince 2007.
[7] Pro úplnost (bez vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud upozorňuje, že z rozhodnutí, na které pro účely použitelnosti občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007 odkázal odvolací soud v napadeném usnesení, tedy z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 2316/2009, uveřejněného pod číslem 149/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 149/2011“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu ) , neplyne, že jde o spor vyvolaný konkursem. Věcnou příslušnost krajských soudů pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, které se projednávají a rozhodují podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007, upravovalo ustanovení §9 odst. 3 písm. t/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007), kdežto podle R 149/2011 zakládalo věcnou příslušnost krajských soudů pro spory o náhradu škody vedené mezi úpadcem – podnikatelem a správcem jeho konkursní podstaty ustanovení §9 odst. 3 písm. i/ o. s. ř. ( ve znění účinném do 31. prosince 2007). Závěr formulovaný pro spory vyvolané konkursem v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněném pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (o tom, že tyto spory se nadále projednávají a rozhodují podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007), tedy pro danou věc neplatí.
[8] Rovněž jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že p ři zkoumání náležitostí žaloby co do označení žalované by soudy neměly přehlédnout závěry, jež k významu označení žalovaného „jako správce konkursní podstaty“ formuloval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 23. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 3281/2010.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu