ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3192.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 3192/2016-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyň a) Mgr. Ladislavy Kolínové , se sídlem v Hradci Králové, Pardubická 298/22, PSČ 500 04, jako insolvenční správkyně dlužníka M. M., zastoupené JUDr. Romanem Rožnovským, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1620/30, PSČ 500 02, a b) V. M. , zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalovanému T. F. , zastoupenému JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem, se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové nám. 274, PSČ 517 21, o zaplacení částky 787.560,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 125/2013, o dovolání žalobkyně V. M. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. října 2015, č. j. 47 Co 177/2015-220, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobkyň rozsudkem ze dne 27. října 2015, č. j. 47 Co 177/2015-220, (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 3 C 125/2013-153, jímž Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu, kterou se žalobci [původně M. M. (a následně Mgr. Ladislava Kolínová, jako insolvenční správkyně dlužníka M. M.) a V. M.] domáhali po žalovaném (T. F.) zaplacení částky 787.560,- Kč s 7,75% úrokem z prodlení od 1. února 2012 do zaplacení.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. §32 odst. 3, §47 odst. 1 a 3 a §49 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), a na ustanovení §511 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jakož i na závěry formulované v rozsudku Vrchního soudu v Praze (ze dne 4. prosince 2007) sp. zn. 5 Cmo 493/2007 – uzavřel, že mezi směnečnými dlužníky (směnečnými rukojmími), kteří se zaručili „za stejného směnečného dlužníka“ [výstavce vlastní směnky – Hakuma s. r. o. (dále jen „výstavce“)], nevznikají žádné vztahy obdobné ručitelským; mohou mít jen povahu směnečnou, přičemž směnečné právo „žádnou možnost regresu mezi nimi nezná“.
Plnili-li směneční rukojmí (M. a V. M.) na směnku, nevznikl jim proti žalovanému [jako směnečnému rukojmímu, který se zaručil za výstavce (jiné) směnky, znějící na stejnou směnečnou sumu a vystavené k zajištění téže pohledávky (tj. pohledávky Československé obchodní banky, a. s. /dále jen „banka“/ vůči výstavci ze smlouvy o úvěru ze dne 3. března 2006 č. 0543/06/5110, ve znění dodatků)] žádný regresní nárok.
Dovolání žalobkyně (V. M.) proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu, jakkoli z hlediska možnosti aplikace ustanovení §511 obč. zák. neobstojí, ve výsledku (ve výroku ve věci samé) odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 2653/2015, uveřejněném pod číslem 15/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož směnečný rukojmí, který zaplatil směnku, nenabývá práv ze směnky vůči dalším rukojmím, zaručivším se za téhož dlužníka (výstavce směnky vlastní). Vnitřní vztah mezi takovými směnečnými rukojmími, jenž nemá povahu vztahu směnečného, se řídí pravidly určenými ustanovením §511 odst. 2 a 3 obč. zák. (srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sp. zn. 29 Cdo 3710/2015; ústavní stížnost proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 22. května 2018, sp. zn. II. ÚS 1439/18).
V rozsudcích ze dne 31. července 2008, sp. zn. 28 Cdo 5088/2007, ze dne 19. března 2013, sp. zn. 28 Cdo 2004/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 33 Cdo 856/2012, dále Nejvyšší soud při výkladu ustanovení §511 odst. 3 obč. zák., jde-li o předpoklady vzniku regresního nároku mezi solidárními dlužníky, zdůraznil, že „následný regres nevznikne, pokud solidární dlužník splnil dluh pouze v rozsahu, který odpovídal jeho podílu na celém plnění“ (k tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016, jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 1 VSPH 2026/2016, které občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu dne 13. prosince 2017 schválilo k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Promítnuto do poměrů dané věci, zaplatili-li směneční rukojmí (M. a V. M.) bance na směnku vystavenou výstavcem (na směnečnou sumu 4.108.400,60 Kč) úhrnem 1.575.120,- Kč, aniž (posuzováno z hlediska skutkových okolností dané věci) určili, kolik plnil každý z nich, není pochyb o tom, že plnili v rozsahu nižším, než kolik by činil jejich podíl [ve smyslu vnitřního vztahu mezi (třemi) směnečnými rukojmími] na pohledávce banky ze směnky; shora uvedené platí bez ohledu na to, zda lze shora popsaný způsob vypořádání vnitřního vztahu směnečných rukojmí použít i v případě, kdy byla pohledávka banky za výstavcem zajištěna dvěma směnkami, vystavenými výstavcem, avalovanými jednak jen (původními) žalobci, jednak jen žalovaným.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Výrok o náhradě nákladů dov olacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu