ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3322.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 3322/2018-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce L U P E M I, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Turnovského 263/4, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 61 06 52 42, proti žalovaným 1) JUDr. Jaroslavě Šafránkové , advokátce, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., 2) M. Š. , a 3) J. K. , o určení pravosti a pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 30/2010, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2015, č. j. 15 Cmo 18/2015-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. dubna 2015, č. j. 58 Cm 30/2010-83, zamítl žalobu, kterou se žalobce (L U P E M I, s. r. o.) domáhal vůči žalovaným [1) JUDr. Jaroslavě Šafránkové, jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., 2) M. Š. a 3) J. K.] určení pravosti své pohledávky za úpadcem přihlášené do konkursního řízení vedeného pod sp. zn. 52 K 92/97 ve výši 5.200.000,- Kč, včetně práva na její oddělené uspokojení (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.) a zamítl návrh třetího žalovaného ze dne 2. dubna 2015, aby mu byl ustanoven zástupce „k podání zdůvodnění vznesené námitky podjatosti vůči osobě soudce a zástupce k podání vyjádření k žalobě“ (výrok V.).
Vrchní soud v Praze k odvolání třetího žalovaného usnesením ze dne 3. listopadu 2015, č. j. 15 Cmo 18/2015-106, potvrdil „usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2015, jež je součástí výroku rozsudku tohoto soudu ze dne 2. dubna 2015, č. j. 58 Cm 30/2010-83, jako bod V.“
Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako objektivně nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „o. s. ř.“), když nemůže být přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu, jež v dané věci přicházejí v úvahu. Učinil tak, aniž musel zkoumat otázku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.)
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když Nejvyšší soud dovolání třetího žalovaného odmítl a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). K tomu srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 9. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu