ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3472.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 3472/2018-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně SMART HYPO s. r. o. , se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 956/31, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 27774082, zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, PSČ 779 00, proti žalované L. Š., zastoupené JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, o zaplacení částky 618.650,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 244/2016, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2018, č. j. 54 Co 1/2018-156, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 24. listopadu 2017, č. j. 51 C 244/2016-137, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 nepřipustil vstup J. Š. do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalované.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Tomuto požadavku přitom dovolatelka zjevně nedostála, když v podaném dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti (kromě citace textu ustanovení §237 o. s. ř.) neuvedla – ve vztahu k posouzení otázky podmínek (ne)připuštění vedlejšího účastenství, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá – ničeho.
Dovolatelka ostatně nevymezuje ani žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jíž by se měl Nejvyšší soud zabývat.
Pro úplnost a bez vlivu na výše uvedené Nejvyšší soud poznamenává, že založila-li dovolatelka svou argumentaci na výhradách, jejichž prostřednictvím zpochybňuje samotnou existenci žalobou uplatněného nároku, případně pasivní věcnou legitimaci žalované v daném sporu, pak zjevně přehlíží, že na řešení těchto otázek napadené rozhodnutí odvolacího soudu vůbec nespočívá (pro rozhodnutí o přípustnosti vedlejšího účastenství nemá řešení uvedených otázek žádný význam – k tomu srov. též např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, včetně tam citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu