ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3937.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 3937/2018-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce FOLTAN a spol., se sídlem v Opavě, Ostrožná 233/40, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 25865111, jako insolvenčního správce dlužníka VDT STEEL SERVIS s. r. o., identifikační číslo osoby 27789152, proti žalovanému VN-Ú s. r. o. , se sídlem ve Vsetíně, 4. května 857, PSČ 755 01, identifikační číslo osoby 48392171, zastoupenému Jiřím Drápalem, advokátem, se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 12, PSČ 755 01, o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 11 C 66/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2018, č. j. 8 Co 113/2018-174, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 1. února 2018, č. j. 11 C 66/2016-146, Okresní soud ve Vsetíně:
1/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 200 000 Kč za dobu od 17. května 2013 do 22. července 2013, tj. 2 588,22 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 77 459,05 Kč za dobu od 23. července 2013 do 26. července 2013, tj. 68,33 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 66 298,61 Kč za dobu od 27. července 2013 do 27. července 2013, tj. 14,62 Kč a úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 25 718,11 Kč za dobu od 28. července 2013 do 28. července 2013, tj. 5,67 Kč (bod I. výroku).
2/ Zamítl žalobu v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 200 000 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 122 540,95 Kč za dobu od 23. července 2013 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z další částky 11 160,44 Kč za dobu od 27. července 2013 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z další částky 40 580,50 Kč za dobu od 28. července 2013 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z další částky 25 718,11 Kč za dobu od 29. července 2013 do zaplacení (bod II. výroku).
3/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 90 992 Kč (bod III. výroku).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. června 2018, č. j. 8 Co 113/2018-174:
1/ Potvrdil rozsudek okresního soudu v bodech II. a III. výroku (první výrok).
2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 374 Kč (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 17. září 2018, přičemž k přípustnosti dovolání neuvádí ničeho.
Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Návrh na odklad vykonatelnosti dovolatel blíže nezdůvodňuje.
Podle ustanovení §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Srov. ostatně též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání nepodává. Poukaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 Cdo 1430/2014 a sp. zn. 21 Cdo 1456/2015 ze dne 15. ledna 2016) bez vymezení konkrétní právní otázky, kterou odvolací soud řešil, přípustnost dovolání nezakládá.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
V části, v níž se dovolání týká výroků o nákladech řízení, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., když připustit dovolání proti těmto výrokům vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
O návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, se tento návrh stal bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu