ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.4070.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 4070/2016-436
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce T. P. , zastoupeného JUDr. Martinou Váchovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 689/40, PSČ 120 00, proti žalované ATLANTIK finanční trhy, a. s. , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 297/14, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 26218062, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení 386.972 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 306/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2016, č. j. 5 Cmo 454/2015-386, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.293,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. září 2015, č. j. 30 Cm 306/2013-327, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 247.800 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže určeným a náhradu nákladů řízení (výrok I.), co do částky 139.172 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.).
K odvoláním žalobce i žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. o věci samé tak, že žalobu zamítl i co do částky 247.800 Kč s příslušenstvím (první výrok), ve výroku II. o věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatel v úvodu dovolání ohlašuje - v rámci vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání upravených §237 o. s. ř. - že „v dosavadní praxi dovolacího soudu tato otázka nebyla vyřešena“, nicméně následně již žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, výslovně neformuluje (na což přiléhavě poukazuje i žalovaná ve vyjádření k dovolání).
Z obsahu dovolání lze nicméně dovodit, že onou „dosud neřešenou“ otázkou hmotného práva je otázka, zda za pochybení investičního zprostředkovatele odpovídá obchodník s cennými papíry, pokud „v rámci spolupráce mezi ním a investičním zprostředkovatelem (…) deleguje obchodník s cennými papíry svoji provozní činnost“ na investičního zprostředkovatele podle §12d zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále též jen „zákon“).
Na řešení této otázky však napadené rozhodnutí nespočívá (a již proto dovolání není pro její vyřešení přípustné) a ani spočívat nemůže. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů totiž neplyne, že by žalovaná (obchodník s cennými papíry) pověřila společnost Profi Jet Financial Services s. r. o. [která jakožto investiční zprostředkovatel uzavřela s dovolatelem smlouvu o poskytování investičního poradenství, na jejímž základě dovolateli poskytovala investiční službu podle §4 odst. 2 písm. e) zákona] výkonem významné provozní činnosti ve smyslu §12d zákona.
Přitom sama skutečnost, že označená společnost jakožto investiční zprostředkovatel poskytovala dovolateli (na základě smlouvy s ním uzavřené) investiční poradenství týkající se investičních nástrojů, z ní nečiní osobu, která by byla žalovanou pověřena výkonem významné provozní činnosti ve smyslu §12d zákona.
Ostatně závěr, podle kterého za újmu způsobenou porušením povinností investičním zprostředkovatelem zásadně odpovídá (a je povinen k její náhradě) sám investiční zprostředkovatel (a nikoliv obchodník s cennými papíry, jemuž investiční zprostředkovatel, respektive - jak tomu bylo v projednávané věci - sám žalobce na základě investičního poradenství poskytnutého investičním zprostředkovatelem, předává pokyny), plyne jak z úpravy postavení vázaného zástupce (srov. §32a odst. 5 zákona, ve znění účinném od 1. července 2008 do 2. ledna 2018, a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1759/2015), tak z úpravy postavení investičního zprostředkovatele a povinností jej stíhajících [srov. §29 až 32 zákona a výslovně např. důvodovou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, posléze vyhlášeného pod č. 204/2017 Sb. (jenž na projednávanou věc není použitelný ratione temporis)].
K poukazu dovolatele na §15h zákona ve spojení s §11a zákona (ve znění účinném do 2. ledna 2018) Nejvyšší soud podotýká, že ve vztahu k těmto ustanovením dovolatel neformuluje žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení závisí napadené rozhodnutí. Nehledě k tomu výklad těchto ustanovení nemá v poměrech projednávané věci žádný význam, neboť žalovaná dovolateli neposkytovala (a neměla poskytovat) investiční služby vymezené v §4 odst. 2 písm. d) a e) zákona.
A konečně, žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení závisí napadené rozhodnutí, neformuluje dovolatel ani ve vztahu k námitce, podle které důvodem vzniku škody bylo i neupozornění na fakt, že výše ztráty dovolatele překročila 30 % investovaných prostředků.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu