ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.607.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 607/2017-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně Mgr . Ing. Petry Hýskové , se sídlem v Praze 2, Tyršova 1835/13, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyně dlužníka R. M., zastoupené Mgr. Zuzanou Čumpelíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Kudeříkové 1103/11, PSČ 148 00, proti žalovanému Czechbonnie, spol. s r. o., se sídlem v Chrášťanech, Plzeňská 131, PSČ 252 19, identifikační číslo osoby 27248402, zastoupenému JUDr. Janem Waltrem, advokátem se sídlem v Žatci, Volyňských Čechů 837, PSČ 438 01, o zaplacení částky 972 268,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 3 C 7/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2016, č. j. 32 Co 379/2016-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 335,30 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. září 2016, č. j. 32 Co 379/2016-73, potvrdil bod II. výroku usnesení ze dne 13. června 2016, č. j. 3 C 7/2015-62, jímž Okresní soud Praha - západ uložil žalobkyni zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci usnesení na náhradě nákladů řízení 53 385 Kč (první výrok), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, k němuž se žalovaný prostřednictvím advokáta písemně vyjádřil.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.).
Dle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Za podmínek uvedených v §237 o. s. ř. (v rozhodném znění) je dovolání přípustné (s přihlédnutím k omezením dle §238 o. s. ř.) též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako níže označená rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části.
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. (dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).
V posuzované věci dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání uvedla, že „tím, že Krajský soud v Praze nijak nepřihlédl k chování žalovaného před podáním žaloby v rámci výroku o náhradě nákladů řízení, vybočil ze stávající rozhodovací praxe“.
Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se (podle mínění dovolatele) odvolací soud odchýlil. K tomu srov. opět R 4/2014.
Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného potud z obsahového hlediska) nepodávají, když dovolatelka v něm blíže (byť jen slovně) neoznačuje judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, popř. jež by přistupovala k řešení konkrétní (dovolatelkou vymezené a pro rozhodnutí ve věci významné) otázky rozdílně. Budiž dodáno, že dovolacímu soudu není známa žádná judikatura, v níž se Nejvyšší soud k řešení této otázky vyslovuje způsobem, jenž má založit dovolatelkou tvrzený rozpor.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 16. ledna 2017) podle §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Tarifní hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v dovolacím řízení, tvoří částka 53 385 Kč, proti jejíž úhradě žalovanému dovolatelka brojí. Z této částky činí mimosmluvní odměna 3 260 Kč a polovina mimosmluvní odměny pak 1 630 Kč. S náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu za 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 405,30 Kč jde celkem o částku 2 335,30 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 16. ledna 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu