ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.170.2017.1
KSPH 60 INS XY
60 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 170/2017-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Ing. Pavla Fabiana , se sídlem v Brně, Marešova 304/12, PSČ 602 00, jako insolvenčního správce dlužnice M. B., zastoupeného JUDr. Martinou Hladíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, PSČ 110 00, proti žalovanému SILMET Příbram a. s. , se sídlem v Příbrami III 168, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 26210428, zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, PSČ 261 01, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice M. B ., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2017, č. j. 60 ICm 3 XY, 103 VSPH XY(KSPH 60 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 12. ledna 2017, č. j. 60 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil, že vykonatelná část pohledávky žalovaného (SILMET Příbram a. s.), přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice (M. B.) ve výši 350.512 Kč, není po právu (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §143 odst. 1 písm. b) a §145 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), jakož i ze závěrů formulovaných v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 24/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 24/2008“) – dospěl k závěru, že žalovanému nevznikla uzavřením kupní smlouvy s manželem dlužnice žádná pohledávka vůči dlužnici, kterou by mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice. Na výše uvedeném přitom nemůže nic změnit ani to, že závazek vzniklý z takto uzavřené kupní smlouvy tvoří společné jmění manželů a že žalovanému byla pohledávka z kupní smlouvy vůči manželu dlužnice přiznána pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – odkazuje dále na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 ICdo 32/2013 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 60/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 60/2016“) – shledal rozhodnutí insolvenčního soudu věcně správným, když ani podle názoru odvolacího soudu není žalovaný legitimován k podání přihlášky pohledávky za manželem dlužnice do insolvenčního řízení dlužnice.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno (tj. výklad ustanovení §143 odst. 1 písm. b) a §145 odst. 3 obč. zák. a řešení otázky, zda lze v insolvenčním řízení uplatnit pohledávku za manželem dlužníka), zcela odpovídá závěrům formulovaným v R 60/2016, na který přiléhavě odkazoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž odvolací soud.
V něm Nejvyšší soud – navazuje potud na závěry, jež k výkladu ustanovení §143 odst. 1 písm. b) a §145 odst. 3 obč. zák. zformuloval již v R 24/2008 – vysvětlil, že tím, že uzavřel s dlužníkem smlouvu, nevzniká věřiteli podle právní úpravy institutu společného jmění manželů v občanském zákoníku (ve znění účinném do 31. prosince 2013) za trvání dlužníkova manželství žádná pohledávka vůči manželu dlužníka, i když závazek, který na sebe dlužník takovou smlouvou převzal, je závazkem, který tvoří společné jmění manželů ve smyslu §143 odst. 1 písm. b) obč. zák. To platí bez zřetele k tomu, zda vůči (obligačnímu) dlužníku byla pohledávka z takové smlouvy věřiteli již přiznána pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím. Z titulu takto uzavřené smlouvy nemá věřitel žádnou pohledávku, kterou by mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek manžela obligačního dlužníka. V poměrech upravených insolvenčním zákonem by důvod přijmout jiný (od závěru formulovaného pro mimoinsolvenční poměry v R 24/2008 odlišný) závěr (že věřitel má jen proto pohledávku i vůči manželu obligačního dlužníka), byl dán, jen kdyby určoval jinak insolvenční zákon. Žádné ustanovení insolvenčního zákona však důvod vykládat uvedenou problematiku jinak (než v R 24/2008) pro insolvenční poměry nezakládá.
K výše řečenému Nejvyšší soud (tamtéž) dodal, že neměl-li věřitel (ve světle závěrů plynoucích z R 24/2008) žádnou pohledávku vůči manželce obligačního dlužníka před zahájením insolvenčního řízení vedeného na její majetek, nestal se majitelem pohledávky, kterou by mohl (v době od zahájení insolvenčního řízení do uplynutí propadné lhůty určené rozhodnutím o úpadku) přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek manželky obligačního dlužníka, ani dnem zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek manželky obligačního dlužníka.
Na výše uvedených (v rozhodovací činnosti dovolacího soudu ustálených) závěrech, přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace předestřené dovolatelem v projednávané věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle ustanovení §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu