ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.30.2018.1
KSBR 28 INS 1247/2014
28 ICm 3692/2014
sp. zn. 29 ICdo 30/2018-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce PSJ, a. s. , se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 3960/32, PSČ 586 01, identifikační číslo osoby 25337220, zastoupeného JUDr. Markem Bilejem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, PSČ 140 00, proti žalovanému UniCredit Leasing CZ, a. s. , se sídlem v Praze 4 - Michli, Želetavská 1525/1, PSČ 140 10, identifikační číslo osoby 15886492, zastoupenému Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 28 ICm 3692/2014, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Auto Activity s. r. o. , se sídlem v Třebíči, Horka-Domky, Spojovací 1339, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 25589768, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 1247/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2017, č. j. 28 ICm 3692/2014, 15 VSOL 13/2017-104 (KSBR 28 INS 1247/2014), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 25. května 2016, č. j. 28 ICm 3692/2014-73, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (PSJ, a. s.) domáhal vůči žalovanému (UniCredit Leasing CZ, a. s.) určení, že zajištění pohledávek žalovaného uplatněných v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu na majetek dlužníka Auto Activity s. r. o. přihláškou pohledávky číslo 63 není po právu (bod I. výroku).
2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. září 2017, č. j. 28 ICm 3692/2014, 15 VSOL 13/2017-104 (KSBR 28 INS 1247/2014):
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3.400 Kč (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, „která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“, konkrétně otázky, zda věřitel je oprávněn popírat pohledávku jiného věřitele „z důvodu neúčinnosti právních úkonů“. V dovolání pak (v rovině ohlášeného dovolacího důvodu dle §241a odst. 1 o. s. ř.), argumentuje ve prospěch názoru o neústavnosti omezení kladeného možnosti věřitele podat odpůrčí žalobu ustanovením §235 odst. 2 a §239 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. K tomu dále požaduje, aby Nejvyšší soud předtím předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení §235 odst. 2 a §239 odst. 1 insolvenčního zákona a do doby, než Ústavní soud rozhodne, aby dovolací řízení přerušil.
[4] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[5] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[6] Učinil tak proto, že úpravu, podle které právo podat odpůrčí žalobu, kterou se za podmínek stanovených insolvenčním zákonem odporuje právním úkonům dlužníka, má za trvání insolvenčního řízení vedeného na majetek tohoto dlužníka výlučně insolvenční správce a přihlášený věřitel osobou aktivně věcně legitimovanou k podání odpůrčí žaloby není, neshledal rozpornou s ústavním pořádkem České republiky již v usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 3/2013, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2014, pod číslem 47 [ které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ] . Z tohoto usnesení Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi ustáleně vychází (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sen. zn. 29 ICdo 14/2012, uveřejněného pod číslem 113/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 2299/2013, uveřejněného pod číslem 34/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[7] Dovolatelův požadavek, aby Nejvyšší soud předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení §235 odst. 2 a §239 odst. 1 insolvenčního zákona a do doby, než Ústavní soud rozhodne, aby dovolací řízení přerušil, smysl nemá. Proti usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 3/2013 totiž byla podána ústavní stížnost, v jejímž rámci stěžovatel rovněž navrhl zrušení ustanovení §235 odst. 2 a §239 odst. 1 insolvenčního zákona. Tříčlenný senát Ústavního soudu povolaný o ústavní stížnosti rozhodnout, usnesením ze dne 10. prosince 2015, sp. zn. I. ÚS 1467/13, ve znění opravného usnesení z téhož dne, téže spisové značky, řízení přerušil a návrh na zrušení ustanovení §235 odst. 2 a §239 odst. 1 insolvenčního zákona postoupil k rozhodnutí plénu Ústavního soudu. Plénum Ústavního soudu pak nálezem ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS 33/15, návrh na zrušení ustanovení §235 odst. 2 a §239 odst. 1 insolvenčního zákona zamítlo. Nálezem ze dne 14. listopadu 2017, sp. zn. I. ÚS 1467/13, Ústavní soud následně zamítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 3/2013, vycházeje ze stanoviska pléna.
[8] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. března 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu