ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.45.2016.1
KSPH 62 INS XY
62 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 45/2016-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kolíně , se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 423, PSČ 280 02, identifikační číslo osoby 72 08 00 43, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29 41 48 73, jako insolvenčnímu správci dlužníka V.K., zastoupenému Mgr. Janem Škeříkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 619/46, PSČ 140 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 62 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka V.K ., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 62 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2016, č. j. 62 ICm XY, 101 VSPH 825/2015-45 (KSPH 62 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 1. září 2015, č. j. 62 ICm 1968/2015-21, zamítl žalobu, kterou se žalobce (Finanční úřad pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kolíně) domáhal vůči žalované (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka V. K.) určení, že jeho pohledávka ve výši 200,- Kč (dále jen „sporná pohledávka“) „je pohledávkou vykonatelnou řádně přihlášenou do insolvenčního řízení, která se uspokojuje plněním oddlužení jako pohledávka nezajištěná“.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 21. dubna 2016, č. j. 62 ICm XY, 101 VSPH 825/2015-45 (KSPH 62 INS XY), rozsudek insolvenčního soudu ve výroku ve věci samé potvrdil.
Odvolací soud – na rozdíl od soudu insolvenčního – uzavřel, že sporná pohledávka není příslušenstvím pokuty za opožděné tvrzení daně ve smyslu ustanovení §250 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, tj. není příslušenstvím mimosmluvní sankce ve smyslu ustanovení §170 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Současně zdůraznil, že v situaci, kdy nejde o pohledávku za majetkovou podstatou, lze posoudit, zda jde o pohledávku vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení jen „v rámci“ žaloby na popření vykonatelné pohledávky podané ve smyslu ustanovení §199 insolvenčního zákona insolvenčním správcem, nikoli v rámci žaloby podané podle §203 odst. 4 insolvenčního zákona.
Jelikož sporná pohledávka, která vznikla v době před zahájením insolvenčního řízení, není pohledávkou za majetkovou podstatou, a nebyla dosud, ač řádně přihlášena, přezkoumána na přezkumném jednání, odvolací soud rozsudek insolvenčního soudu, byť z jiných důvodů, ve výroku o věci samé jakožto věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda „pohledávky neuspokojované v insolvenčním řízení ve smyslu ustanovení §170 insolvenčního zákona mají být zařazeny do seznamu přihlášených pohledávek, podrobeny přezkumu na přezkumném jednání a na něm insolvenčním správcem (co do pořadí) popřeny“.
Dovolatel je přesvědčen, že pohledávky neuspokojované v insolvenčním řízení ve smyslu ustanovení §170 insolvenčního zákona se do seznamu přihlášených pohledávek nezařazují, nejsou předmětem přezkumného jednání a insolvenční správce je nemůže ani účinně popřít; potud poukazuje na ustanovení §189 odst. 1 větu druhou insolvenčního zákona a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že na řešení dovolatelem vymezené právní otázky právní posouzení věci odvolacím soudem nespočívá. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je totiž zjevné, že sporná pohledávka – podle názoru odvolacího soudu – není pohledávkou za majetkovou podstatou, ani pohledávkou, která by byla vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení podle ustanovení §170 insolvenčního zákona. Zmíněný závěr odvolacího soudu přitom nebyl dovoláním zpochybněn.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §202 odst. 1 insolvenčního zákona.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu