ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.66.2016.1
KSPL 54 INS XY
155 ICm XY
29 ICdo XY
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce JUDr. Filipa Pundy , se sídlem v Jindřichově Hradci, Pražská 100/II, PSČ 377 01, jako insolvenčního správce dlužníka B. P., proti žalovanému L. Z ., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Barborou Kölblovou, advokátkou, se sídlem v Říčanech, Tyrše a Fügnera 685/4, PSČ 251 01, o určení neexistence pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 155 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka B. P., narozeného XY, bytem XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2016, č. j. 155 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPL 54 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 22. června 2015, č. j. 155 ICm XY, zamítl žalobu, kterou se žalobce (JUDr. Filip Punda, jako insolvenční správce dlužníka B. P.) domáhal vůči žalovanému (L. Z.) určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPL 54 INS XY ve výši 168 684,66 Kč, není po právu (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – shodně s insolvenčním soudem – uzavřel, že §170 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) nelze na popřenou pohledávku (spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku) aplikovat, neboť jak vyplývá ze skutkových zjištění, k zesplatnění pohledávky spolu se smluvními úroky, došlo ke dni 16. prosince 2011, přičemž insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka až usnesením ze dne 2. října 2013, č. j. KSPL 54 INS 1 XY. Smluvní úroky nepřirostly po rozhodnutí o úpadku, nýbrž v okamžiku zesplatnění celé půjčky, tedy před rozhodnutím o úpadku dlužníka. Soudy dále uzavřely, že úrok je sjednaný v souladu s §3 odst. 1, §565, §658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (ve znění účinném do 31. prosince 2013).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud v praxi dovolacího soudu nebyla řešena, namítaje nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
Konkrétně dovolatel Nejvyššímu soudu předkládá k řešení otázku „zda kapitalizovaný úrok je možné žádat pouze za dobu do zjištění úpadku, anebo za celou dobu, po kterou měl trvat původní závazkový vztah.“
Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za věcně správné, maje shodně s odvolacím soudem za to, že došlo-li k zesplatnění pohledávky se smluvními úroky před rozhodnutím o úpadku, nelze přijmout tvrzení žalobce, dle něhož kapitalizovaný úrok je možné žádat pouze do okamžiku zjištění úpadku dlužníka.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že výkladem ustanovení §170 písm. a/ insolvenčního zákona se Nejvyšší soud zabýval a dovolatelem položenou otázku vyřešil v rozsudku ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo XY, uveřejněném pod číslem 48/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se dále přihlásil v rozsudku ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 ICdo XY, v usnesení ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 ICdo XY, v rozsudku ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 ICdo XY, a v usnesení ze dne 21. února 2018, sen. zn. 29 ICdo XY.
V označených rozhodnutích přitom formuloval a odůvodnil závěr, který lze shrnout tak, že v případech, kdy se před rozhodnutím o úpadku dlužníka stala [podle dohody účastníků smlouvy o půjčce (nebo smlouvy o úvěru)] pro prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek půjčky (splátek úvěru) splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky (úvěru) i s dohodnutými úroky z půjčky (z úvěru) za celou dobu, po kterou měla být půjčka (úvěr) splácena a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, není na místě aplikace ustanovení §170 písm. a/ insolvenčního zákona. Ke dni rozhodnutí o úpadku zde již totiž nejsou žádné „úroky“, jež po tomto rozhodnutí ještě mohly přirůst k jistině pohledávky jako její příslušenství. Závěr, podle něhož se účastníci smlouvy mohli dohodnout (že nic nebrání tomu, aby se dohodli), že smluvené úroky se stanou součástí jistiny [že k ní podle dohody účastníků budou přičítány coby civilní plody peněz (fructus civiles)], takže věřitel bude mít následně právo požadovat, aby dlužník pro případ prodlení s placením takto zvýšené jistiny platil sjednanou nebo zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení, přitom Nejvyšší soud přijal již v rozsudku velkého senátu obchodního kolegia ze dne 24. března 2004, sp. zn. 35 Odo XY, uveřejněném pod číslem 5/2006 sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Na shora uvedeném závěru nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §202 odst. 1 insolvenčního zákona, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu