ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.80.2015.1
KSUL 70 INS XY
70 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 80/2015-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Ing. Soni Aubrechtové , se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01, jako insolvenční správkyně dlužnice D. Z., zastoupené Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 02, proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61860069, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 70 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice D. Z. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 70 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2015, č. j. 70 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 70 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 12. února 2015, č. j. 70 ICm XY, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně Ing. Soňa Aubrechtová, jako insolvenční správkyně dlužnice D. Z. domáhala vůči žalovanému určení, že žalovaný nemá za dlužnicí v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 70 INS XY vykonatelnou pohledávku ve výši 34.985 Kč, přiznanou rozhodčím nálezem ze dne 10. června 2013, č. j. 103 Rozh XY, (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí (v řešení otázky, zda s ohledem na způsob, jakým insolvenční správkyně při přezkumném jednání zpochybnila platnost ujednání o smluvní pokutě, z něhož měla vzejít žalovanou přihlášená pohledávka, bylo důvodem popření žalovanou uplatněné vykonatelné pohledávky jen jiné právní posouzení věci) plně respektuje závěry formulované k mezím popěrného práva u vykonatelných pohledávek přiznaných pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu [§199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)] v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněném pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2014, pod číslem 110, v rozsudku ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněném pod číslem 3/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uveřejněném pod číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2012, uveřejněném pod číslem 25/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek .
Na těchto (v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dlouhodobě ustálených) závěrech, přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace předestřené dovolatelkou v projednávané věci.
V závěru, že rozhodčí doložka sjednaná žalovanou a dlužnicí dne 26. září 2011 je platným právním úkonem, jež zakládá pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu (a rozhodčí nález podle ní vydaný tak není nicotný), je napadené rozhodnutí v souladu s usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněným pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014, jímž Nejvyšší soud obdobně formulovanou rozhodčí doložku neměl za neplatnou (a rozhodčí nález na jejím základě vydaný neměl za nicotný). Poukaz dovolatelky na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 101/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) shledává Nejvyšší soud vzhledem k poměrům projednávané věci nepřípadným (závěr o tom, že rozhodce, který vydal rozhodčí nález, nebyl v posuzovaném případě osobou na stranách sporu zcela nezávislou, skutková zjištění obsažená v dovoláním napadeném rozhodnutí nepotvrzují).
Konečně výhradou, podle níž je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné, dovolatelka nevystihuje způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.) a k jejímu přezkoumání (vzhledem k tomu, že nezahrnuje žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena, popř. na kterou se vztahují další kriteria přípustnosti dovolání vymezená §237 o. s. ř.) tudíž dovolání připuštěno být nemůže. Namítanou vadou řízení ostatně napadené rozhodnutí ani netrpí (k otázce nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §202 odst. 1 insolvenčního zákona, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlašovaných pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 6. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu