ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.89.2016.1
KSPL 27 INS XY
122 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 89/2016-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Lenky Žídkové , se sídlem v Praze 2, Slezská 11, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyně dlužnice I. Z., zastoupené JUDr. Věrou Chandryckou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Slezská 2033/11, PSČ 120 00, proti žalovanému Společenství vlastníků pro dům Tachovská čp. 490 Planá , se sídlem v Plané, Tachovská 490, PSČ 348 15, identifikační číslo osoby 73711373, zastoupenému JUDr. Pavlem Zálišem, advokátem, se sídlem v Mariánských Lázních, Nádražní náměstí 299/8, PSČ 353 01, o popření vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 122 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice I. Z. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2016, č. j. 122 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 27 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 21. července 2015, č. j. 122 ICm XY, rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen „ insolvenční soud “) o žalobě žalobkyně JUDr. Lenky Žídkové, jako insolvenční správkyně dlužnice I. Z., směřující proti žalovanému Společenství vlastníků pro dům Tachovská čp. 490 Planá, tak, že:
Určil, že pohledávka žalovaného z titulu příslušenství za prodlení se zaplacením jistiny, přiznaná mu vykonatelným platebním rozkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 29. září 2010, č. j. 22 C XY, je zjištěna ve výši 5.723,10 Kč (bod I. výroku).
Dále uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 24.602 Kč (bod II. výroku) a státu na soudním poplatku ze žaloby částku 5.000 Kč (bod III. výroku).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku ve výši 55.265,04 Kč, přiznanou mu vykonatelným platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Tachově dne 29. září 2010, č. j. 22 C 811/2009-14, přihlášenou do insolvenčního řízení jako P2-1, zamítl (první výrok) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí plně respektuje závěry formulované k mezím popěrného práva u vykonatelných pohledávek přiznaných pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu [§199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněném pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2014, pod číslem 110, v rozsudku ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněném pod číslem 3/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uveřejněném pod číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2012, uveřejněném pod číslem 25/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek .
Na těchto (v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dlouhodobě ustálených) závěrech, přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace předestřené dovolatelkou v projednávané věci.
Nejvyšší soud dále nepřehlédl, že v době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu insolvenční soud usnesením ze dne 18. dubna 2018, č. j. KSPL 27 INS XY (jež nabylo právní moci dne 8. května 2018), zrušil podle ustanovení §418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona schválené oddlužení dlužnice a zastavil insolvenční řízení podle ustanovení §418 odst. 5 insolvenčního zákona. Vzhledem k důvodu zastavení insolvenčního řízení nejde o žádný z případů předvídaných ustanovením §159 odst. 4 až 6 insolvenčního zákona; samotné rozhodnutí o odmítnutí dovolání pak není ani pokračováním v incidenčním sporu ve smyslu ustanovení §159 odst. 3 insolvenčního zákona (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 54/2015, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2018, pod číslem 37).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §202 odst. 1 insolvenčního zákona, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlašovaných pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu