ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.104.2018.1
KSOS 31 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 104/2018-A-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka J. V. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Adamem Biňovcem, advokátem, se sídlem v Králově Dvoře, Bykoš 41, PSČ 267 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele Sberbank CZ, a. s. , se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25 08 33 25, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. března 2018, č. j. KSOS 31 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 27. března 2018, č. j. KSOS 31 INS XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení ze dne 19. prosince 2017, č. j. KSOS 31 INS XY, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ing. Pavlu Buxbaumovou.
Odvolací soud – cituje ustanovení §3 odst. 1 a 2, §105 věty před středníkem, §136 odst. 1 a §141 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že za dlužníkem mají pohledávky více jak tři měsíce po lhůtě splatnosti jednak insolvenční navrhovatel (nevykonatelnou pohledávku 1.515,218,36 Kč s příslušenstvím), jednak věřitel BIOMAC s. r. o. (dále jen „společnost B“) [vykonatelnou pohledávku 27.884,60 EUR], které dlužník není schopen plnit.
Současně doplnil, že v případě dlužníka není možný jiný způsob řešení úpadku a že dlužník v odvolání neuplatnil relevantní námitky proti osobě insolvenční správkyně.
Dovolání dlužníka, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel svou polemikou s postupem odvolacího soudu, který věc projednal v jeho nepřítomnosti, neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.), nýbrž tzv. zmatečnostní vadu řízení podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., jejíž existence ale přípustnost dovolání založit nemůže. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rovněž další námitky založené na argumentech dovolatele, podle nichž „je sporná samotná okolnost jeho občanství České republiky a vázanosti jejím právním řádem“ a „mezi ním a Krajským soudem v Ostravě či Vrchním soudem v Olomouci neexistuje žádná smlouva, ze které by plynulo oprávnění těchto soudů řešit případné spory, které s někým má“, nejsou způsobilé zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Konečně právně nevýznamné jsou i výhrady dovolatele ohledně (ne)existence pohledávky insolvenčního navrhovatele založené na tvrzení o „podvodném jednání banky“, včetně toho, že „peníze banka v okamžiku podpisu smlouvy neměla“.
V tomto směru je totiž podstatné, že insolvenční navrhovatel (podle skutkových závěrů soudů nižších stupňů) poskytl dlužníku finanční prostředky (bezhotovostním převodem).
Polemikou s tímto skutkovým závěrem dovolatel (posuzováno podle obsahu dovolání) uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Přitom strohým tvrzením, podle něhož insolvenční navrhovatel „nemůže prokázat“, že peníze na účet dlužníka převedl, dovolatel zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu (srov. opět §241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu