ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.111.2018.1
MSPH 77 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 111/2018-A-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Víno Lechovice spol. s r. o. , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 249/46, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 28432916, o insolvenčním návrhu věřitele České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn . MSPH 77 INS XY, o návrhu dlužníka na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn . MSPH 77 INS XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
V insolvenční věci dlužníka Víno Lechovice spol. s r. o. je u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vedeno pod sp. zn. MSPH 77 INS XY insolvenční řízení, které bylo zahájeno 28. června 2017 insolvenčním návrhem věřitele České spořitelny, a. s.
Podáním datovaným 18. července 2017 (A-13) vznesl dlužník námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze. Usnesením ze dne 22. září 2017, č. j. MSPH 77INS XY, insolvenční soud námitku místní nepříslušnosti zamítl. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. dubna 2018, č. j. MSPH 77 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
K výzvě insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 14. května 2018 , č. j. MSPH 77 INS XY) navrhl dlužník [podáním datovaným 30. května 2018 (A-30)], aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně. Návrh odůvodnil tím, že:
1/ Vedení insolvenčního řízení je pro dlužníka značně ekonomicky i časově zatěžující, neboť hlavní podnikatelské zájmy dlužníka jsou soustředěny v okolí Brna.
2/ Dlužník „plánuje přesunout své sídlo“ do Jihomoravského kraje.
3/ Při respektování zásady hospodárnosti a ochrany jeho práv by po dlužníku nemělo být požadováno nést zvýšené náklady spojené s vedením insolvenčního řízení (zejména cestovné z Brna do Prahy), když insolvenční návrh nepodal dlužník, ale jeho věřitel.
K výzvě insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 11. června 2018, č. j. MSPH 77 INS XY) se k návrhu na přikázání věci vyjádřili věřitelé Česká spořitelna, a. s. (A-33), Czech trade & invest company s. r. o. (A-32) a I. K. (A-34).
Věřitel Česká spořitelna, a. s. (insolvenční navrhovatel) považuje návrh na přikázání věci za nedůvodný, namítaje, že dlužníkem uváděné důvody přikázání nejsou dostatečné pro prolomení zásady zákonného soudce. Zdůrazňuje, že dlužník zastavil veškerou podnikatelskou činnost, jediný insolvenčnímu navrhovateli známý majetek dlužníka se nachází ve Středočeském kraji a cílem návrhu na přikázání věci je oddálit rozhodnutí o úpadku dlužníka.
Věřitel Czech trade & invest company s. r. o. s návrhem na přikázání věci nesouhlasí. Vyslovuje názor, že v návrhu absentuje konkretizace podnikatelských zájmů dlužníka v okolí Brna. S poukazem na zásadu rychlého a hospodárného vedení insolvenčního řízení uvádí, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno 28. června 2017 a návrh na přikázání věci (podaný po uplynutí soudem určené lhůty) je pouze zdržovací taktikou dlužníka.
Věřitel I. K. je s příslušností Městského soudu v Praze srozuměn.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Městskému soudu v Praze, u nějž je vedeno insolvenční řízení dlužníka, i Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř..
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2012“) [které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
V usnesení ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že v insolvenčním řízení by se měly okolnosti významné pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti týkat především dlužníka samotného (případně jeho majetku), nikoli věřitelů.
V usnesení ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 142, pak Nejvyšší soud uvedl, že v první fázi insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení reorganizace může důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti spočívat v tom, že dlužníkovo podnikání i jeho majetek jsou soustředěny v územním obvodu jiného insolvenčního soudu.
A konečně, v usnesení ze dne 18. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 115/2013, Nejvyšší soud uzavřel, že důvodem pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti není pouhá skutečnost, že se část majetku dlužníka a účetní evidence nachází v sídle jediného společníka dlužníka (jež je v územním obvodu jiného insolvenčního soudu), není-li zřejmé, kde se nachází zbylá část majetku dlužníka a jaké jsou (či byly) jeho podnikatelské aktivity v místě jeho sídla.
V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné dlužníkem nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů. Ze spisu se totiž podává, že insolvenční soud již provedl v insolvenčním řízení řadu úkonů; mimo jiné vyzval dlužníka k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu (usnesení ze dne 30. června 2017, č. j. MSPH 77 INS XY) a k předložení seznamu závazků, majetku a zaměstnanců (usnesení ze dne 30. června 2017, č. j. MSPH 77 INS XY) a rozhodl o námitce místní nepříslušnosti (usnesení ze dne 22. září 2017, č. j. MSPH 77INS XY).
S přihlédnutím k tomu, v jaké fázi insolvenčního řízení se předmětná insolvenční věc nachází (a k úkonům, které insolvenční soud učinil) pak nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jakýmkoli jiným insolvenčním soudem (než tím, který vede insolvenční řízení). Srov. obdobně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 69/2018.
Uvádí-li dlužník jako jeden z důvodů pro delegaci vhodnou změnu sídla (navíc dosud nerealizovanou), lze potud poukázat na závěry R 3/2012, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že změna okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti, k níž dochází po zahájení příslušného soudního řízení, typicky změna sídla účastníka řízení - právnické osoby, je skutečností, která sama o sobě není důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti . Srov. dále obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 80/2018.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že v obvodu Krajského soudu v Brně se nenachází ani nemovitý majetek dlužníka. Nemovitosti ve vlastnictví dlužníka se totiž nachází v katastrálním území Drásov u Příbramě, tedy na území Středočeského kraje (viz seznam majetku dlužníka a insolvenčním navrhovatelem doložený výpis z katastru nemovitostí ze dne 14. června 2018).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu dlužníka na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu