ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.119.2018.1
MSPH 59 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 119/2018-B-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice A. A ., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Klárou Tvrdou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2018, č. j. MSPH 59 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 23. října 2017, č. j. MSPH 59 INS XY, Městský soud v Praze ( dále jen „insolvenční soud “):
1/ Neschválil oddlužení dlužnice A. A . (bod I. výroku).
2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužnice, s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod II. výroku).
3/ Určil, že účinky prohlášení konkursu nastávají 23. října 2017 v 10.30 hod. (bod III. výroku).
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. února 2018, č. j. MSPH 59 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), v článku I. dovolání tak, že napadené usnesení považuje za nesprávné a „učiněné v rozporu s ustálenou judikaturou vyšších soudů“.
Odvolacímu soudu vytýká dovolatelka nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu i insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává. Ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. by prostřednictvím dovolatelkou snesené argumentace mohlo dojít jen tehdy, bylo-li by současně z obsahu dovolání patrné, od které judikatury (ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu) se řešení (v dovolání vymezené) právní otázky odvolacím soudem odchyluje, jinak řečeno, s kterou judikaturou dovolacího soudu je napadené rozhodnutí v rozporu. Takové údaje ovšem z dovolání neplynou, když dovolatelka v něm nevymezuje ani žádnou konkrétní otázku, jejímž řešením by se měl Nejvyšší soud zabývat, ani blíže neoznačuje (byť jen slovně) judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit (dovolatelkou tvrzený rozpor s označenými rozhodnutími Vrchního soudu v Praze požadavku plynoucímu z §237 o. s. ř. nevyhovuje).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 9. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu