ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.128.2016.1
MSPH 94 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 128/2016-B-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice V. P. , narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2016, č. j. MSPH 94 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18. ledna 2016, č. j. MSPH 94 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „ insolvenční soud “) neschválil oddlužení dlužnice (V. P.) [bod I. výroku], prohlásil na její majetek konkurs (bod II. výroku) a insolvenční správkyní dlužnice ustavil JUDr. Mgr. Martinu Jinochovou Matyášovou (bod III. výroku).
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. března 2016, č. j. MSPH 94 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §395 a §405 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že dosavadní výsledky řízení dokládají, že dlužnice přistupuje k plnění povinností v insolvenčním řízení nedbale, resp. lehkomyslně. Přitom zdůraznil, že dlužnice neposkytla přiměřenou součinnost insolvenční správkyni, neoznámila jí změnu své adresy, neplatila zálohy na odměnu a náhrady hotových výdajů a bez jakékoliv omluvy se nezúčastnila přezkumného jednání a následné schůze věřitelů.
Za tohoto stavu insolvenční soud správně oddlužení dlužnice neschválil a prohlásil na majetek dlužnice konkurs.
Dovolání dlužnice, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Napadené rozhodnutí je totiž v posouzení předpokladů pro (ne)schválení oddlužení souladné s judikaturou Nejvyššího soudu. Konkrétně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013, uveřejněné pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 24/2016“) a o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 33/2016, uveřejněné pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Pro poměry dané věci lze k dovolacím námitkám na základě této judikatury přičinit následující poznámky:
Dlužníku se cestou sanačního způsobu řešení úpadku (oddlužení) otevírá možnost prominutí zbytku dluhů i na úkor těch věřitelů, kteří jsou ve stejném nebo dokonce horším sociálním a majetkovém postavení než sám dlužník. Mimo jiné i proto klade insolvenční zákon na dlužníka přísné požadavky co do poctivosti jeho záměru (§395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) a sankcionuje též lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§395 odst. 2 insolvenčního zákona, R 86/2013, R 24/2016). Jinak řečeno, dlužník, jenž koná lehkomyslně, nedbale nebo dokonce nepoctivě, oddlužen být nemá.
O tom, že také v projednávané věci lze na základě dosavadních výsledků řízení usuzovat na lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení, odůvodňující neschválení oddlužení, přitom nemá žádné pochybnosti ani Nejvyšší soud. Jestliže dlužnice neoznámila insolvenčnímu soudu (insolvenční správkyni) změnu svého bydliště (ač taková povinnost zjevně plyne již ze samotné skutečnosti, že právě na adresu uvedenou dlužníkem mají být v insolvenčním řízení zvláštním způsobem doručovány soudní písemnosti) a nesplnila ani další povinnosti (popsané odvolacím soudem v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení) uložené jí insolvenčním soudem v usnesení ze dne 24. listopadu 2015, č. j. MSPH 94 INS XY, lze nepochybně pokládat její konání v insolvenčním řízení za lehkomyslné a nedbalé.
K výhradám dovolatelky, podle kterých jí usnesení insolvenčního soudu ze dne 24. listopadu 2015 nebylo řádně doručeno, srov. úpravu doručování „vyhláškou“ obsaženou v ustanovení §71 odst. 1 insolvenčního zákona. Okolnost, že teprve s (dlužnicí zpochybněným) doručením rozhodnutí insolvenčního soudu zvláštním způsobem je spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku proti doručovanému rozhodnutí, pak nemůže nic změnit na závěru, že dlužnici bylo usnesení insolvenčního soudu ze dne 24. listopadu 2015 doručeno již zveřejněním v insolvenčním rejstříku.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu (též) v bodě II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání (výroku) usnesení o prohlášení konkursu.
Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužnice má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu ustanovení §242 odst. 2 písm. a) o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení.
To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody R 86/2013.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (znění účinné do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 31. 10. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu