ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.135.2016.1
KSOS 14 INS 11164/2014
sp. zn. 29 NSČR 135/2016-B-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka FOUNDEIK, s. r. o. , se sídlem v Hlubočkách – Mariánském Údolí, Nádražní 50, PSČ 783 66, identifikační číslo osoby 25860798, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 11164/2014, o změně insolvenčního správce, o dovolání VJV INSOLVENCE, v. o. s. , se sídlem v Praze 10 – Strašnicích, Révová 3242/3, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 24318400, zastoupeného Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem, se sídlem ve Znojmě, Mičurinova 1752/9, PSČ 669 02, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2016, č. j. KSOS 14 INS 11164/2014, 2 VSOL 1196/2015-B-107, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 13. října 2015, č. j. KSOS 14 INS 11164/2014, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zprostil funkce insolvenčního správce VJV INSOLVENCE, v. o. s., [dále jen „společnost V“] (bod I. výroku), ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Davida Termera (bod II. výroku), uložil společnosti V povinnosti v souvislosti se zproštěním funkce (bod III. a IV. výroku) a rozhodl o předběžné vykonatelnosti rozhodnutí (bod V. výroku).
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 19. května 2014, č. j. KSOS 14 INS 11164/2014-A-9, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka FOUNDEIK, s. r. o., insolvenčním správcem ustanovil společnost V a povolil reorganizaci dlužníka.
2/ Usnesením ze dne 10. března 2015, č. j. KSOS 14 INS 11164/2014-B-50 (jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. září 2015, č. j. KSOS 14 INS 11164/2014, 2 VSOL 387/2015-B-68), zamítl insolvenční soud reorganizační plán dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek.
3/ Plnou mocí ze dne 10. září 2015 zmocnila společnost V jako insolvenční správce dlužníka Ing. Jaroslavu Dlabolovou ke všem úkonům směřujícím ke zpeněžení závodu dlužníka, k jednání s věřiteli a věřitelským výborem a k zastupování při jednání věřitelského výboru.
4/ Plnou mocí ze dne 14. září 2015 zmocnila společnost V jako insolvenční správce VAŠE REALITY, družstvo, ke všem úkonům směřujícím ke zpeněžení závodu dlužníka.
Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že insolvenční správce závažně porušil důležité povinnosti a nepostupoval ani s odbornou péčí, neboť zpeněžování majetkové podstaty je výlučnou činností insolvenčního správce, k níž nemůže zmocnit žádný třetí subjekt. Tyto okolnosti shledal důvodem pro zproštění insolvenčního správce funkce podle §32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
K odvolání společnosti V Vrchní soud v Olomouci napadeným rozhodnutím změnil body I., III. a IV. výroku usnesení insolvenčního soudu tak, že odvolal společnost V z funkce podle §31 insolvenčního zákona a uložil této společnosti povinnosti související s odvoláním z funkce insolvenčního správce (první výrok), a dále odmítl odvolání v části, ve které směřovalo do bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok).
Odvolací soud (aniž hodnotil dosavadní postup insolvenčního soudu) vyšel z toho, že podle seznamu insolvenčních správců bylo společnosti V pozastaveno právo vykonávat činnost z důvodu uvedeného v §9 odst. 1 písm. f/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, tj. proto, že bylo pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce ohlášenému společníku veřejné obchodní společnosti. Z výpisu ze seznamu insolvenčních správců Ing. Vladimíry Jechové Vápeníkové, jako jediné ohlášené společnice společnosti V, vyšlo najevo, že právo vykonávat činnost insolvenčního správce se této osobě pozastavuje dnem 17. ledna 2016, tj. dnem, kdy se stalo vykonatelným rozhodnutí o vzetí insolvenčního správce do vazby (§9 odst. 1 písm. b/ zákona o insolvenčních správcích).
Ačkoliv zánik či pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce nejsou samy o sobě důvodem pro zproštění či odvolání insolvenčního správce, vazba znemožňuje správci vykonávat svou činnost a je tak nutné přijmout opatření, aby byl zajištěn řádný průběh insolvenčního řízení.
Ve vztahu k odvolání proti bodu II. výroku rozhodnutí insolvenčního soudu odvolací soud uzavřel, že zproštěný insolvenční správce není oprávněn podat odvolání proti výroku, kterým byl ustanoven nový správce, neboť takovým výrokem se nezasahuje do jeho práv a povinností.
Proti usnesení odvolacího soudu, a to výslovně proti oběma výrokům, podala společnost V dovolání, jež má za přípustné pro řešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud buď zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, nebo zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, nebo změnil napadené rozhodnutí tak, že se zrušuje bod II., III. a IV. výroku rozhodnutí insolvenčního soudu a bod I. výroku se mění tak, že se insolvenční správce nezprošťuje funkce.
Dovolatel namítá, že odvolací soud nebyl oprávněn rozhodnout o odvolání insolvenčního správce, když předmětem rozhodování insolvenčního soudu bylo zproštění funkce správce. Přitom odvolání z funkce a zproštění funkce jsou dva procesně zcela odlišné instituty, které není možně zaměňovat. Odvolací soud tak rozhodoval o zcela jiném předmětu řízení a to v postavení soudu prvního stupně, ačkoliv v prvním stupni musí o odvolání správce rozhodnout „Městské a Krajské soudy“.
V další části dovolání dovolatel brojí proti důvodům, které vedly insolvenční soud k rozhodnutí o zproštění dovolatele funkce insolvenčního správce.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., části prvním článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
I. K dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání dovolatele proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) jako objektivně nepřípustné, jelikož nesměřuje proti (výroku) usnesení dle §238a o. s. ř. a možnost připustit v dotčeném rozsahu dovolání podle §237 o. s. ř. vylučuje §238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.
II. K dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil usnesení insolvenčního soudu o zproštění dovolatele funkce insolvenčního správce.
Dovolání v této části, pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., může být přípustné jen podle §237 o. s. ř.
V usnesení ze dne 28. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 103/2015, Nejvyšší soud v situaci, kdy dospěl k závěru, že skutkové okolnosti, z nichž vyšly soudy nižších stupňů, umožňovaly učinit závěr, že jsou zde důvody pro odvolání insolvenčního správce z funkce (nikoliv pro jeho zproštění, jak to dovodil insolvenční soud), rozhodl, že se usnesení odvolacího soudu mění v tom smyslu, že se mění usnesení insolvenčního soudu tak, že se insolvenční správce odvolává z funkce.
Učinil tak proto, že přestože insolvenční zákon oproti dřívější právní úpravě obsažené v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (srov. §8 odst. 6), rozlišuje mezi odvoláním insolvenčního správce z funkce a zproštěním funkce insolvenčního správce, v obou případech jde o to, zda je dán (jakýkoliv) zákonem předpokládaný důvod, pro který insolvenční správce nemůže pokračovat ve výkonu funkce. Dovolatel se proto mýlí, když tvrdí, že odvolací soud v dané věci rozhodl „o zcela jiném předmětu řízení“. Předmětem řízení totiž byla otázka změny insolvenčního správce.
Z uvedeného zároveň vyplývá, že jsou bezpředmětné výhrady dovolatele ohledně „ústavně zaručeného práva na zákonného soudce“. O změně v osobě správce, ať již jde o zproštění insolvenčního správce funkce či jeho odvolání z funkce, rozhoduje vždy v prvním stupni insolvenční soud a v odvolacím řízení příslušný vrchní soud (coby soud odvolací), a to na základě všech skutečností, jež vyšly najevo v průběhu řízení.
V posouzení dovolatelem předložené procesní otázky se tedy rozhodnutí odvolacího soudu neprotiví rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
S ohledem na to, že dovolatel současně nijak nebrojí proti závěrům, které odvolací soud vedly k rozhodnutí o odvolání dovolatele z funkce insolvenčního správce (v dovolání argumentuje toliko ve prospěch závěru, že nebyly splněny podmínky, aby byl zproštěn funkce insolvenčního správce), je dovolání nepřípustné i v části, v níž směřuje proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu