ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.136.2018.1
KSOS 25 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 136/2018-B-65
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka E. Š. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS XY, o zrušení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Danielem Grimmem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Janáčkova 1089/20, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2017, č. j. KSOS 25 INS XY, 1 VSOL 874/XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 21. června 2017, č. j. KSOS 25 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zrušil schválené oddlužení dlužníka (bod I. výroku).
2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka, s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod II. výroku).
3/ Oznámil, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu (bod III. výroku).
[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. září 2017, č. j. KSOS 25 INS XY, 1 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se soudy odchýlily od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud řešena, a otázky, která by měla být Nejvyšším soudem posouzena jinak, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[5] Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v posouzení otázek, na jejichž řešení spočívá (dovoláním zpochybňovaných), souladné s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž důvod k odchýlení se od této judikatury na základě dovolací argumentace Nejvyšší soud neshledává.
[6] V usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněném pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu , Nejvyšší soud uzavřel, že není-li dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoliv řádně plní povinnosti uvedené v §412 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), není to důvodem k postupu podle §418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona; postup podle §418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona tím však není vyloučen.
[7] V R 77/2013 Nejvyšší soud dále v obdobných skutkových souvislostech dovodil, že v intencích ustanovení §418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona bylo v době rozhodování odvolacího soudu zjevné, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit; odtud tamtéž uzavřel, že odvolací soud tedy nepochybil, jestliže v rovině právní dovodil, že jsou důvody k postupu dle §418 odst. 1 insolvenčního zákona. Pro poměry této věci platí závěry plynoucí z R 77/2013 o to více, že dlužník nebyl schopen hradit ani dluh na výživném na své děti (ve smyslu §169 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona jde o pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, jež mají být přednostně hrazeny před uspokojením pohledávek nezajištěných věřitelů).
[8] V rozsahu, v němž směřovalo proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku, o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, odmítl Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., jelikož potud dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil důvod přípustnosti dovolání. Dovoláním předestřené právní otázky se tohoto výroku zjevně netýkají a ohledně této části výroku dovolatel v dovolání žádným způsobem neargumentoval.
[9] K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
[10] Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka má povahu výroku závislého na výroku o zrušení oddlužení. V režimu ustanovení §242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zrušení oddlužení. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku (proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku), nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu