ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.139.2017.1
KSOS 37 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 139/2017-B-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka M. Ž. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 1, o dovolání věřitele č. 1 Z. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Janou Dlouhou, advokátkou, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Hornoměstská 357/25, PSČ 594 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. ledna 2017, č. j. KSOS 37 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 25. července 2016, č. j. KSOS 37 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné (pod bodem X. výroku):
1/ Odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 1 Z. B. (dále též jen „věřitel č. 1“) co do částky 27.850,11 Kč s tím, že právní mocí tohoto výroku končí účast věřitele č. 1 ohledně přihlášky pohledávky v této výši v insolvenčním řízení.
2/ Deklaroval, že věřitel č. 1 se nadále účastní insolvenčního řízení s pohledávkou ve výši 16.140,89 Kč.
[2] Insolvenční soud – odkazuje na ustanovení §83, §185 a §198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že věřitel č. 1 nepodal v rozsahu, v němž i nsolvenční správkyně dlužníka popřela jeho nevykonatelnou pohledávku co do pravosti a výše, přes řádnou výzvu včas incidenční žalobu.
[3] K odvolání věřitele č. 1 Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. ledna 2017, č. j. KSOS 37 INS XY, 2 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu X. výroku.
[4] Odvolací soud dospěl po přezkoumání dotčeného výroku usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům:
[5] V přezkoumávané věci věřitel přihlásil do insolvenčního řízení nevykonatelnou pohledávku (v příslušném formuláři přihlášky pohledávky nevyznačil, že pohledávka je vykonatelná); proto insolvenční správkyně správně zařadila pohledávku na přezkumné jednání jako pohledávku nevykonatelnou a poté podle ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona věřitele č. 1 správně vyrozuměla o jejím popření a poučila jej o možnosti uplatnit v rozsahu popření pohledávku žalobou na určení výše popřené pohledávky a o následcích toho, že žaloba nebude podána.
[6] Vyrozumění o popření pohledávky bylo doručeno věřiteli č. 1 dne 27. května 2016. V souladu s ustanovením §198 odst. 1 insolvenčního zákona uplynula lhůta k podání žaloby v sobotu 18. června 2016, takže posledním dnem lhůty k podání žaloby bylo pondělí 20. června 2016 [ §57 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ] , jak správně uzavřel insolvenční soud.
[7] Věřitel č. 1 žalobu nepodal (což ani nerozporuje), proto se k jeho pohledávce co do popřené částky (27.850,11 Kč) nepřihlíží (§198 odst. 1 insolvenčního zákona), což je důvodem k odmítnutí přihlášky pohledávky v této výši (§185 insolvenčního zákona).
[8] K námitce věřitele č. 1, že má pohledávku přiznanou rozhodčím nálezem, takže nebyl důvod ji popřít, odvolací soud uzavírá, že věřitel č. 1 nepřihlásil pohledávku jako vykonatelnou a důvody, pro které insolvenční správkyně popřela pohledávku co do výše, nejsou rozhodné. Poté, co byl řádně vyrozuměn o popření pohledávky a o možnosti podat žalobu na určení pohledávky, měl věřitel č. 1 takovou žalobu podat. Protože tak neučinil, nastala skutečnost, na jejímž základě se k přihlášené pohledávce nepřihlíží.
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 1 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
[10] Konkrétně má jít o:
1/ Otázku posouzení povinnosti insolvenčního správce vyzývat věřitele podle ustanovení §188 odst. 2 insolvenčního zákona k odstranění vad přihlášky, která nesplňuje obecné náležitosti podání dle ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. (a je tedy pro tyto vady nepřezkoumatelná) a následku vadného postupu insolvenčního správce, jestliže věřitele nevyzve k doplnění přihlášky a následně pohledávku popře.
2/ Otázku, zda postup insolvenční správkyně v rozporu s právem věřitele na spravedlivý proces je procesní vadou řízení v tom smyslu, že jde k tíži soudu, když z povahy insolvenčního zákona je zřejmé, že insolvenční správce je účastníkem insolvenčního řízení s procesně odlišným postavením a právy a povinnostmi odlišnými od dlužníka a věřitele.
[11] K označeným otázkám argumentuje dovolatel takto: [12] Ad 1/ (K účinkům popření, byla-li přihláška pohledávky nepřezkoumatelná).
Přílohou přihlášky pohledávky dovolatele ve výši 43.991 Kč, byl i rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Ing. Tomášem Moravcem, Ph. D., opatřený doložkou právní moci. Z obsahu přihlášky (v níž dovolatel nedopatřením opomenul označit pohledávku za vykonatelnou) je zřejmé, že dovolatel přihlašuje pohledávku z titulu smlouvy o úvěru, o které již bylo rozhodnuto rozhodcem.
[13] Ve skutkových tvrzeních v rámci přihlášky je ale dovolatel velmi stručný a přihláška je spíše kalkulací výše pohledávky. Dovolatel (proto) míní, že insolvenční správkyně jej měla vyzvat k odstranění vad přihlášky, která nesplňovala obecné náležitosti podání ve smyslu ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. Podle literatury (Hásová, J. a kol.: Insolvenční zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 613) platí, že: „Přihláška pohledávky do insolvenčního řízeni je podání, které má charakter žaloby a které v rozsahu, ve kterém jinak nestanoví zákon, musí obsahovat i náležitosti podle §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř.
[14] Insolvenční správkyně přesto nevyzvala dovolatele (k odstranění vad přihlášky) v souladu s ustanovením §188 odst. 2 insolvenčního zákona. Dovolatel nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu, maje za to, že insolvenční zákon explicitně nestanoví povinnost označit pohledávku za vykonatelnou v tom smyslu, že by s absencí takového tvrzení spojoval automatický právní následek, že se na pohledávku nahlíží, jako by nebyla vykonatelná.
[15] Ustanovení §174 insolvenčního zákona striktně rozlišuje mezi povinností podle odstavce 2, s jejímž nesplněním spojuje právní následek formulovaný v části věty za středníkem, a povinností podle odstavce 3 (kde je toliko uvedeno, že věřitel vykonatelné pohledávky musí uvést skutečnosti, o něž vykonatelnost opírá). Dovolatel opřel vykonatelnost o rozhodčí nález, což bylo z obsahu přihlášky zřejmé. Vzhledem k tomu, že dovolatel nebyl při podání přihlášky právně zastoupen, k posuzování přihlášky nelze přistupovat striktně formálně; takový přístup je porušením ústavního práva na spravedlivý proces za situace, kdy insolvenční zákon zakotvuje (v ustanovení §188) povinnost insolvenčního správce vyzvat věřitele k opravě nebo doplnění přihlášky.
[16] První reakcí na přihlášku dovolatele tak byl až popěrný úkon insolvenční správkyně v rámci přezkumného řízení, jehož se dovolatel neúčastnil. Následně zaslala insolvenční správkyně dovolateli dne 24. května 2016 vyrozumění o popření pohledávky s poučením ohledně incidenční žaloby. Dovolatel obdržel vyrozumění 27. května 2016. a téhož dne zaslal jak insolvenční správkyni, tak insolvenčnímu soudu, podání označené jako „Doplnění/oprava přihlášené pohledávky“ (P1-2) s přílohami. Podání mělo být vyhodnoceno jako incidenční žaloba, neboť šlo o zjevnou reakci na poučení insolvenční správkyně. Dovolatel připouští, že toto podání nemělo (formální) náležitosti incidenční žaloby, kdyby jej ale soud vyzval k odstranění vad podání, učinil by tak. Insolvenční správkyně ani soud se však nezamysleli nad tím, jaké podání dovolatel zasílá a v reakci na jakou výzvu tak činí (na podání nereagovali). Konstatování odvolacího soudu , že dovolatel nezareagoval na výzvu insolvenční správkyně k podání incidenční žaloby, tedy nemá oporu ve spise, když je zřejmé, že podání (byť formálně vadné) učinil.
[17] V kontextu tohoto postupu dovolatel současně upozorňuje, že pohledávka je vykonatelná, tudíž to měla být insolvenční správkyně, kdo při popření vykonatelné pohledávky podává incidenční žalobu. Dovolatel si je vědom právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 25/2011 [ jde o usnesení uveřejněné pod číslem 105/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 105/2013“), které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ], má však za to, že toto usnesení stojí na nesrovnatelném skutkovém základě. V R 105/2013 označil insolvenční správce pohledávku za nevykonatelnou (odlišně od přihlášky věřitele) pro neplatnou rozhodčí doložku (bylo tedy zřejmé, že insolvenční správce se touto otázkou zabýval a učinil si na ni právní názor). V této věci je však i z odůvodnění popření pohledávky zřejmé, že insolvenční správkyně se přes přihlášku věřitele a doložené přílohy otázkou vykonatelnosti pohledávky vůbec nezabývala. Došlo tedy k procesnímu pochybení insolvenční správkyně, která zcela opomenula vykonatelnost přihlášené pohledávky. Jde o situaci nezaměnitelnou se situací, kdy pohledávka není vykonatelná podle právního názoru insolvenčního správce.
[18] Došlo tedy k zřetězení procesních chyb insolvenční správkyně, na které dovolatel nebyl schopen adekvátně formálně zareagovat. To ale nelze přičítat k tíži dovolatele, když ze spisu je zřejmé, že jeho podání jsou obsahově konstantní (domáhá se uspokojení přihlášené pohledávky a obratem zareagoval na výzvu insolvenční správkyně). Stejně tak následně reagoval na usnesení obou soudů. Nelze též přehlédnout, že dlužník celou přihlášenou pohledávku uznal co do důvodu, výše i pořadí.
[19] Ad 2/ (K vadnému postupu insolvenční správkyně).
Vzhledem k tomu, co uvedl k otázce Ad 1/, shledává dovolatel postup insolvenční správkyně rozporným s ustanovením §188 odst. 2 insolvenčního zákona a neodpovídajícím právu dovolatele na spravedlivý proces. K tomu dovolatel cituje pasáže z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. listopadu 2013, sp. zn. III. ÚS 3199/12 (jde o nález uveřejněný pod číslem 191/2013 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), a dovozuje, že postup insolvenční správkyně, jako účastníka řízení sui generis (který však v podstatě vykonává v rámci svého pověření pravomoc soudu), také podléhá obecným korektivům práva na spravedlivý proces. Je na soudu, aby tento postup insolvenčního správce případně napravil, nicméně z hlediska dovolatele jako účastníka řízení nemůže být rozhodné, zda procesně vadný postup nastal přímo na straně soudu, nebo na straně insolvenčního správce soudem jmenovaného.
[20] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[21] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné se závěry obsaženými v R 105/2013 (na něž upozornil i dovolatel). V R 105/2013 Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel, jehož přihlášenou pohledávku popřel insolvenční správce nebo dlužník jako „nevykonatelnou“, a který zmeškal lhůtu k podání žaloby o určení pravosti nebo výše pohledávky určenou ve vyrozumění (výzvě) insolvenčního správce dle §197 odst. 2 insolvenčního zákona, nemá v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky, jež se opírá o ustanovení §198 odst. 1, věty třetí insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením §185 insolvenčního zákona, k dispozici (jako účinnou) obranu založenou na tvrzení, že výzvu ignoroval proto, že má za to, že přihlášená pohledávka je pohledávkou „vykonatelnou“ (pro niž platí režim ustanovení §199 insolvenčního zákona). Totéž platí pro případné vady přihlášky popřené pohledávky nebo její části.
[22] Ze skutkových reálií dané věci (z nichž vyšly oba soudy) se podává, že dovolatel v přihlášce neoznačil předmětnou pohledávku jako vykonatelnou (P1-1). K tomu lze dodat, že Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 191/2016, že případný omyl přihlašovatele pohledávky mezi tím, co přihláškou pohledávky projevil a tím, co jí projevit chtěl, nemá na přihlášku pohledávky a její účinnost žádný vliv. Potud Nejvyšší soud vycházel z ustálené judikatury k teorii projevu vůle v procesním právu, jak je promítnuta např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněném pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 11/2006“), v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněném pod číslem 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 72/2012“), nebo ve stanovisku pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, Plsn 1/2015, uveřejněném pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, (část trestní) [dále jen „stanovisko“] .
[23] O tom, že pohledávka byla (i v části, o kterou jde) při přezkumném jednání, jež se konalo dne 19. května 2016, přezkoumána jako nevykonatelná, svědčí nejen protokol o tomto přezkumném jednání s upraveným seznamem přihlášených pohledávek (B-2), nýbrž i seznam přihlášených pohledávek zveřejněný v insolvenčním rejstříku 12. května 2016 (B-1); podle tam obsaženého celkového přehledu přihlášených pohledávek byla předmětná pohledávka přihlášena jako nevykonatelná, čemuž odpovídají i údaje zachycené v seznamu individuálně pro předmětnou pohledávku. Prostřednictvím argumentace obsažené v dovolání by tedy bylo možno (s přihlédnutím k R 105/2013) účinně zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, jen kdyby se prokázalo, že dovolatel řádně a včas reagoval (podáním určovací žaloby) na vyrozumění insolvenčního správce o tom, že jeho pohledávka byla popřena (jako nevykonatelná) v rozsahu částky 27.850,11 Kč.
[24] Poměřováno závěry obsaženými v R 11/2006, R 72/2012 a ve stanovisku pak Nejvyšší soud nepochybuje ani o tom, že podání dovolatele z 27. května 2016 označené jako „Doplnění/oprava přihlášené pohledávky“ (P1-2), nebylo byť vadnou žalobou o určení pravosti nebo výše (popřené) pohledávky. Ostatně námitku, že takto žalobu podal, neuplatnil dovolatel ani v odvolání proti usnesení insolvenčního soudu (B-4), ani v doplnění tohoto odvolání (B-7) [nově ji uplatnil až v řízení dovolacím].
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu