ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.168.2016.1
KSHK 40 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 168/2016-B-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka O. H. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 40 INS XY, o přiznání náhrady dodatečných výdajů insolvenčního správce, o dovolání KONKURS ČR, v. o. s. , se sídlem v Liberci 14, Ruprechtická 1221/125a, PSČ 460 14, identifikační číslo osoby 25496174, insolvenčního správce dlužníka, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem, se sídlem v Liberci, Na Poříčí 116/5, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2016, č. j. KSHK 40 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 1. června 2015, č. j. KSHK 40 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) nepřiznal insolvenčnímu správci dlužníka KONKURS ČR, v. o. s., náhradu dodatečných výdajů ve výši 7.027 Kč.
[2] K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. května 2016, č. j. KSHK 40 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dlužníka dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[5] Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř., jako objektivně nepřípustné. Dovolání totiž nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a tomu, aby bylo možné uvažovat o přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., brání skutečnost, že dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (§238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
[6] Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. ledna 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu