ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.174.2016.1
MSPH 91 INS 32144/2012
sp. zn. 29 NSČR 174/2016-B-93
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka NOVUM - tex, s. r. o. , se sídlem v Praze 4 - Chodově, Holušická 2221/3, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 48025879, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 32144/2012, o návrhu věřitele, aby insolvenční správce byl zproštěn výkonu funkce, o dovolání věřitele RANDA s. r. o. , se sídlem v Pardubicích, Školní 866, PSČ 530 06, identifikační číslo osoby 47452188, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012, 3 VSPH 2110/2015-B-75, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012, 3 VSPH 2110/2015-B-75, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 23. září 2015, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012-B-60, zamítl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) návrh věřitele RANDA s. r. o. (jenž je i zástupcem věřitelů) [ dále jen „věřitel R“ ] z 15. srpna 2015 (B-53), aby insolvenční správce dlužníka JUDr. Josef Cupka (dále jen „J. C.“) byl zproštěn funkce.
[2] Insolvenční soud [ vycházeje z ustanovení §32 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], poukázal na to, že předchozí návrh věřitele R, aby J. C. byl zproštěn funkce, z 19. listopadu 2013 (B-21), ve znění jeho doplnění (B-23), zamítl usnesením ze dne 15. července 2014, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012-B-30, ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2014, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012, 1 VSPH 1543/2014-B-36. K tomu dále uvedl, že důvody pro zproštění uváděné v nynějším návrhu jsou v podstatě totožné s těmi, jež věřitel R uvedl v návrhu z 19. listopadu 2013, vyjma tvrzení o nabídkách zájemců o koupi majetku z majetkové podstaty dlužníka, jež (po prověření) důvodnými neshledal.
[3] K odvolání věřitele R Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. dubna 2016, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012, 3 VSPH 2110/2015-B-75, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud (vycházeje rovněž z ustanovení §32 insolvenčního zákona) dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům:
[4] Odvolací soud se již nezabýval odvolací argumentací věřitele R ohledně namítané neúčinnosti prodeje nemovitostí v katastrálním území Krč u Protivína, s tím, že potud jde o důvody, o kterých již jednou bylo rozhodnuto.
[5] K ostatním okolnostem, které věřitel R vytýká J. C., se z obsahu insolvenčního spisu podává, že J. C. insolvenčnímu soudu řádně předkládal zprávy o své činnosti, vyhotovil seznam přihlášených pohledávek, spolupracoval s dlužníkem při vyhotovení soupisu majetku a reagoval na výzvy insolvenčního soudu k vyjádření k námitkám věřitele R.
[6] Insolvenční soud vykonával dohled ve smyslu §11 insolvenčního zákona a činil opatření, která byla potřebná k zajištění účelu insolvenčního řízení.
[7] Je-li namítáno pochybení J. C. při doručování zásilky (kterou měla být oslovena společnost Spin Max s. r. o. coby zájemce o koupi věcí z majetkové podstaty dlužníka), pak v případě, že k doručení nedošlo, jde takové pochybení k tíži doručovatele (pošty), nikoli J. C.
[8] Tvrzení věřitele R, že J. C. zpeněžil dlužníkův majetek pod cenou, vyloučil jej z majetkové podstaty dlužníka, nebo že z konečné zprávy nechal „zmizet“ další majetek, nemá odvolací soud za prokázána. Z insolvenčního spisu plyne, že soupis majetku předložený 29. srpna 2013 (B-15) byl aktualizován vzhledem k prodeji položek číslo 10-16, 20-24, 31-56 a 60-95, schválenému usnesením insolvenčního soudu ze dne 12. března 2015, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012-B-41, na základě souhlasu věřitele R (B-26). Zbývající položky (číslo 3-9, 17-19, 25-30, 57-59, 96-112) byly vyloučeny ze soupisu pro nemožnost zpeněžení, a to za použití ustanovení §315 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona.
[9] K námitce věřitele R, že konkurs dlužníka neměl být projednán jako nepatrný, odvolací soud dodává, že usnesení ze dne 11. prosince 2013, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012-B-25 (jde o usnesení, jímž insolvenční soud určil, že konkurs bude nadále projednáván jako nepatrný), bylo vydáno v souladu se zákonnými předpoklady pro projednání konkursu jako nepatrného dle §314 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, je v právní moci a jako takové již nemůže být napadeno v odvolacím řízení, které se týká zproštění funkce insolvenčního správce.
[10] Odvolací soud dává věřiteli R za pravdu jen v tom, že J. C., ač vyzván insolvenčním soudem (usnesením ze dne 12. března 2015, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012-B-41, a usnesením ze dne 22. května 2015, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012-B-44), nezaložil do insolvenčního spisu kupní smlouvu, kterou zpeněžil movité věci v majetkové podstatě dlužníka. Insolvenční soud též opomenul rozhodnout o návrhu věřitele R (ze dne 18. prosince 2013, B-26), aby J. C. uložil umožnit věřiteli R nahlédnout do účetnictví dlužníka. Tato pochybení, stejně jako další výhrady věřitele R vůči postupu J. C. (zejména to, že se rozhodl prodat majetek dlužníka jinému subjektu než tomu, jehož navrhoval věřitel R) nejsou podle odvolacího soudu takové povahy a intenzity, aby opodstatnily zproštění funkce insolvenčního správce dle §32 insolvenčního zákona.
[11] Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel R dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Konkrétně jde o tyto otázky:
1/ Znamená to, že insolvenční správce za trvání nepatrného konkursu neinformoval, že z majetkové podstaty dlužníka vyloučil věci, které by i tak byly vyloučeny, že insolvenční správce neplní řádně své povinnosti, nepostupuje s odbornou péčí a závažným způsobem poruší důležitou povinnost uloženou mu zákonem a má být proto zproštěn funkce?
2/ Je v rozporu s odbornou péčí postup, jímž insolvenční správce vyloučí z majetkové podstaty věci, o které projevil zájem konkrétní kupec a jde o závažné porušení důležité povinnosti uložené insolvenčnímu správci z ákonem, zakládající důvod pro zproštění funkce?
3/ Znamená to, že insolvenční správce neinformoval zájemce o koupi věcí z majetkové podstaty, případně že k jejich informování přistupoval liknavě, že insolvenční správce neplní své povinnosti a nepostupuje při výkonu funkce s odbornou péčí a je to důvodem pro zproštění funkce?
[12] Ve vztahu k odůvodnění napadeného usnesení dovolatel dále uvádí, že při řešení „této procesní otázky“ se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (k čemuž dále na základě označené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu argumentuje ve prospěch závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení), včetně poukazu na to, že položky 25-30 ve skutečnosti nebyly vyloučeny ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (srov. článek IV., odstavce 11 až 18 dovolání).
[13] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[14] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [ které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ].
[15] Dovolání v dané věci shledává Nejvyšší soud přípustným podle §237 o. s. ř., pro posouzení náležitostí soudního rozhodnutí; potud je totiž napadené rozhodnutí rozporné s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[16] V rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 100/2013“), Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele.
[17] Z ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. [které upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku, platí obdobně pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé (§169 odst. 4 o. s. ř.) a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem v insolvenčním řízení (§7 insolvenčního zákona, §211 o. s. ř.)] ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. června 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).
[18] Rozhodnutí odvolacího soudu však požadavkům formulovaným v odstavcích [16] a [17] nevyhovuje. Jeho závěr, že položky č. 25 až 30 byly vyloučeny ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, je nepřezkoumatelný, jelikož z něj není seznatelné, na jakém základě jej odvolací soud přijal, a to ani ve spojení s obsahem spisu. Z insolvenčního spisu se toliko podává, že:
1/ Podáním datovaným 7. března 2015 (B-40), zaslaným insolvenčnímu soudu prostřednictvím datové schránky dne 9. března 2015, požádal J. C. insolvenční soud, aby vyslovil souhlas s prodejem věcí zapsaných v majetkové podstatě, zapsaných položkami č. 10 až 16, 20 až 24, 31 až 56 a 60 až 95. Současně uvedl, že v souladu s ustanovením §315 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka aktiva zapsaná v ní pod položkami 3 až 9, 17 až 19, 57 až 59 a 96 až 112.
2/ Usnesením č. j. MSPH 91 INS 32144/2012-B-41 insolvenční soud mimo jiné vyslovil souhlas s tím, aby J. C. prodal mimo dražbu movitý majetek dlužníka sepsaný v soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 29. srpna 2014 pod položkami č. 10 až 16, 20 až 24, 31 až 56 a 60 až 95 (bod I. výroku).
[19] Z výše uvedeného je zjevné, že ani podání J. C. ze 7. března 2015, ani usnesení insolvenčního soudu č. j. MSPH 91 INS 32144/2012-B-41, se nevyslovuje k osudu položek sepsaných v aktualizovaném soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 9. března 2015, připojeném k podání J. C. ze 7. března 2015 (B-40), pod č. 25 až 30. Osud těchto položek neozřejmují ani pozdější podání nebo rozhodnutí, včetně konečné zprávy.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). Za dané situace již Nejvyšší soud nepokládal za nezbytné zabývat se dalšími dovolacími námitkami.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. září 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu