ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.187.2016.1
KSBR 32 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 187/2016-B-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníků R. H. , narozeného XY, a V. H. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS XY, o zproštění výkonu funkce insolvenčního správce, o dovolání Mgr. Jakuba Juřeny , insolvenčního správce dlužníků, se sídlem ve Zlíně, Vavrečkova 7074, PSČ 760 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června 2016, č. j. KSBR 32 INS XY, 1 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 8. února 2016, č. j. KSBR 32 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zprostil Mgr. Jakuba Juřenu (dále jen „J. J.“) funkce insolvenčního správce dlužníků (R. H. a V. H.) [ bod I. výroku ] .
2/ Novým insolvenčním správcem dlužníků ustanovil JUDr. Alenu Pšejovou, Ph. D. (dále jen „A. P.“) [ bod II. výroku ] .
3/ Uložil J. J., aby A. P. předal funkci a do 30 dnů aby podal insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady vzniklé v souvislosti se správou a udržováním majetkové podstaty (bod III. výroku).
4/ Uložil A. P., aby mu do 15. března 2016 předložila zprávu o své činnosti (bod IV. výroku).
[2] Insolvenční soud – odkazuje na ustanovení §31 odst. 5 a 6, §32 odst. 1 a 2, §36 odst. 1 a §38 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že J. J. neplní řádně své povinnosti, nepostupuje svědomitě s odbornou péčí, opakovaně odmítá splnit pokyny soudu a hrubě ztěžuje průběh řízení, čímž jsou dány důvody pro jeho zproštění. K tomu dodal, že postup J. J., jenž ponechává ve své dispozici finanční prostředky, které mu nenáleží a které má vydat oprávněným osobám, je v naprostém rozporu se základními povinnostmi, které má v průběhu insolvenčního řízení plnit. Dále zdůraznil, že o konečné odměně insolvenčního správce a o jeho výdajích bude rozhodnuto při skončení insolvenčního řízení a proti takovému rozhodnutí bude možné odvolání. Uvedl rovněž, že má za velmi neetické, aby si J. J. z částky 250.000 Kč, kterou dlužník dobrovolně vydal do majetkové podstaty, vyčíslil odměnu v částce 75.588,40 Kč, s tím, že je přesvědčen, že v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře nepřísluší insolvenčnímu správci jakákoliv (další) odměna z mimořádné splátky provedené dlužníkem (ve stanovené odměně insolvenčního správce je započítána i případná odměna za mimořádné plnění v rámci splátkového kalendáře).
[3] K odvolání J. J. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. června 2016, č. j. KSBR 32 INS XY, 1 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku.
[4] Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §10 písm. b/, §11, §32, §36 odst. 1 a §91 insolvenčního zákona – vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
1/ Insolvenční řízení dlužníků bylo zahájeno samostatnými návrhy dne 9. srpna 2012.
2/ Usnesením ze dne 29. října 2012, č. j. KSBR 32 INS XY, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka, povolil mu řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil J. J.
3/ Usnesením ze dne 18. března 2013, č. j. KSBR 32 INS XY, zjistil insolvenční soud úpadek dlužnice, povolil jí řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil J. J.
4/ Usnesením ze dne 3. června 2013, č. j. KSBR 32 INS XY, spojil insolvenční soud insolvenční řízení dlužníků ke společnému řízení.
5/ Usnesením ze dne 13. června 2013, č. j. KSBR 32 INS XY, schválil insolvenční soud oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.
6/ J. J. průběžně podával insolvenčnímu soudu zprávy o stavu řízení a o plnění oddlužení.
7/ Podáním doručeným 20. října 2015 sdělil J. J. insolvenčnímu soudu , že na účet insolvenčního řízení byla vyplacena částka ve výši 250.000 Kč, k níž dlužník uvedl, že jde o příjem z prodeje nemovitostí a že souhlasí s využitím těchto finančních prostředků jako mimořádné splátky v oddlužení nad rámec splátkového kalendáře.
8/ J. J. požádal o schválení odměny z tohoto mimořádného příjmu dlužníka ve výši 75.588,40 Kč včetně daně z přidané hodnoty a hotových výdajů ve výši 121 Kč a navrhl, aby zbývající částka ve výši 174.290,60 Kč byla vyplacena přihlášeným nezajištěným věřitelům v poměru dle usnesení o schválení oddlužení.
9/ Proti návrhu insolvenčního správce uplatnil dlužník námitku podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 29. října 2015.
10/ Usnesením ze dne 2. listopadu 2015, č. j. KSBR 32 INS XY, doručeným J. J. 9. listopadu 2015, uložil insolvenční soud J. J.:
- aby do 15 dnů od doručení usnesení provedl z částky 250.000 Kč jako mimořádného příjmu dlužníka mimořádnou splátku nezajištěným věřitelům, a to podle poměru jejich pohledávek podle usnesení insolvenčního soudu ze dne 13. června 2013, tak, aby jejich pohledávky byly uspokojeny ve výši 100 %,
- aby si ze zbylé částky ponechal částku 1.125 Kč (s částkou odpovídající dani z přidané hodnoty) a částku 225 Kč (s částkou odpovídající dani z přidané hodnoty) jako zálohu na odměnu a hotové výdaje podle mimořádné splátky;
- a aby zbylé prostředky vrátil dlužníku.
11/ Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 24. listopadu 2015 se J. J. odvolal proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2015.
12/ Usnesením ze dne 1. prosince 2015, č. j. KSBR 32 INS XY, doručeným J. J. 4. prosince 2015, nařídil insolvenční soud J. J., aby splnil pokyn uložený mu usnesením insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2015, a aby mu do 5 dnů podal zprávu o splnění pokynu.
13/ Podáním doručeným 8. prosince 2015 požádal J. J. insolvenční soud, aby posečkal s dalším postupem ve věci do doby, než odvolací soud rozhodne o jeho odvolání proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2015.
14/ Usnesením ze dne 10. prosince 2015, č. j. KSBR 32 INS XY, doručeným J. J. 14. prosince 2015, opět nařídil insolvenční soud J. J., aby splnil pokyn uložený mu usnesením insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2015, a aby mu do 5 dnů podal zprávu o splnění pokynu. Současně jej poučil, že nestane-li se tak, bude mu uložena pořádková pokuta. Rovněž jej poučil, že pokynem ze dne 2. listopadu 2015 nebylo meritorně rozhodnuto o odměně, a že se tak stane při skončení insolvenčního řízení rozhodnutím, proti němuž bude oprávněn podat odvolání.
15/ Podáním doručeným 21. prosince 2015 J. J. opět požádal insolvenční soud, aby posečkal s dalším postupem ve věci do doby, než odvolací soud rozhodne o jeho odvolání proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2015.
16/ Usnesením ze dne 30. prosince 2015, č. j. KSBR 32 INS XY, uložil insolvenční soud J. J. pořádkovou pokutu ve výši 10.000 Kč (s tím, že je povinen ji zaplatit do 15 dnů od právní moci usnesení) a opět mu nařídil splnit pokyn ze dne 2. listopadu 2015.
17/ Podáním doručeným 8. února 2016 sdělil J. J. insolvenčnímu soudu , že z mimořádného příjmu dlužníka provedl mimořádnou splátku nezajištěným věřitelům.
18/ Podáním doručeným 29. února 2016 oznámil dlužník insolvenčnímu soudu , že mu J. J. dosud nevyplatil zbylé finanční prostředky z mimořádné splátky.
19/ Usnesením ze dne 28. června 2016, „č. j. 1 VSOL XY“ (správně č. j. KSBR 32 INS XY, 1 VSOL XY), odmítl Vrchní soud v Olomouci odvolání J. J. proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2015.
20/ Usnesením ze dne 29. června 2016, „č. j. 1 VSOL XY“ (správně č. j. KSBR 32 INS XY, 1 VSOL XY), potvrdil Vrchní soud v Olomouci (k odvolání J. J.) usnesení insolvenčního soudu ze dne 30. prosince 2015 ve výroku o uložení pořádkové pokuty.
[5] Na tomto základě dospěl odvolací soud po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
[6] Důvodem ke zproštění insolvenčního správce funkce je zejména skutečnost, že neplní řádně povinnosti vyplývající z ustanovení §36 insolvenčního zákona. Musí jít vždy buď o závažné porušení konkrétní povinnosti insolvenčního správce v konkrétním řízení (například nesplní-li povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, postupuje-li ve věci liknavě, způsobuje-li průtahy řízení, neprovede-li řádný soupis majetkové podstaty nebo nesplní-li pokyn insolvenčního soudu), anebo může jít o nepodstatná, avšak opakovaná porušení povinností insolvenčním správcem.
[7] Usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2015 je usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§10, písm. b/, §11 insolvenčního zákona). Insolvenční soud je oprávněn takový pokyn uložit a proti takovému usnesení není odvolání přípustné (§91 insolvenčního zákona).
[8] Odvolací námitka, že insolvenční soud takto rozhodl meritorně o odměně a hotových výdajích J. J., není důvodná, když v usnesení ze dne 2. listopadu 2015 určil insolvenční soud pouze výši zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, nikoliv jejich konečnou výši.
[9] Jsou tedy splněny podmínky pro to, aby J. J. byl zproštěn funkce, jelikož neplní své povinnosti v insolvenčním řízení, nepostupuje svědomitě a s odbornou péčí. Přes opakované výzvy insolvenčního soudu totiž odmítl splnit pokyn uložený mu usnesením ze dne 2. listopadu 2015 v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu. Tento pokyn splnil J. J. až 8. února 2016, tedy více než měsíc poté, co mu za nesplnění pokynu byla uložena pořádková pokuta; přitom šlo jen o částečné splnění, neboť zbylé peněžní prostředky nevyplatil J. J. dlužníku.
[10] Insolvenční soud postupoval správně, jestliže nejprve zvolil mírnější sankční opatření (uložení pořádkové pokuty); to však nevedlo k okamžitému zjednání nápravy. To, že pokyn byl splněn dodatečně, není významné, neboť se tak stalo až po opakovaných výzvách insolvenčního soudu a tato skutečnost nemůže nic změnit na závěru, že J. J. hrubě a opakovaně porušoval důležitou povinnost uloženou mu insolvenčním soudem a svým postupem způsobil průtahy v insolvenčním řízení na úkor insolvenčních věřitelů.
[11] Proti usnesení odvolacího soudu podal J. J. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:
1/ Rozhoduje insolvenční soud o schválení vyplacení výtěžku zpeněžení hodnot jmenovaných v ustanovení §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona (tedy i mimořádného přijmu dlužníka, jako v dotčeném insolvenčním řízení) nezajištěným věřitelům při řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře usnesením v rámci dohlédací činnosti dle ustanovení §91 insolvenčního zákona bez možnosti opravného prostředku?
2/ Rozhoduje insolvenční soud o odměně a hotových výdajích náležících insolvenčnímu správci za činnosti související se zpeněžením, správou a rozvrhem hodnot dle ustanovení §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona usnesením v rámci dohlédací činnosti dle ustanovení §91 insolvenčního zákona?
3/ Je možné zprostit insolvenčního správce funkce pro neplnění povinnosti uložené mu rozhodnutím, proti kterému podal odvolání a které dosud nenabylo právní moci?
[12] Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. V dovolání pak snáší argumenty ve prospěch názoru, že usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2015 není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu, a že mu k okamžiku vydání usnesení o uložení pořádkové pokuty ani k okamžiku vydání usnesení o zproštění výkonu funkce nebyla pravomocně uložena jakákoli povinnost, kterou by nesplnil.
[13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Dále formulované úvahy se pak váží k insolvenčnímu zákonu ve znění účinném do 18. září 2016.
[14] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[15] Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v posouzení právních otázek, na jejichž řešení spočívá, v souladu s ustálenou judikaturou k výkladu §32 insolvenčního zákona, konkrétně se závěry obsaženými v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněném pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2014“), k nimž se Nejvyšší soud přihlásil např. též v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněném pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 58/2016“).
[16] Podle R 58/2016 patří ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.
[17] Podle R 91/2014 důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení §36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením §225 odst. 4 nebo s ustanovením §226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.
[18] Poměřováno judikatorními závěry obsaženými v R 91/2014 na odpovědi na otázky č. 1/ a 2/ napadené rozhodnutí nespočívá. Pro účely posouzení, zda J. J. porušil své povinnosti tím, že nesplnil pokyn obsažený v usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2015, není podstatná povaha tohoto usnesení (otázka č. 1/), nýbrž to, že šlo o vykonatelné usnesení, které přes urgence insolvenčního soudu a uloženou pořádkovou pokutu nebylo včas a řádně splněno. Pro tytéž účely pak není podstatná ani odpověď na otázku č. 2/; již proto ne, že výrokem usnesení ze dne 2. listopadu 2015 nerozhodoval insolvenční soud o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce, nýbrž (výslovně) o „záloze“ na tuto odměnu a hotové výdaje. Odpověď na otázku č. 3/ je pak triviální. Pro účely posouzení, zda insolvenční správce porušil povinnost uloženou mu rozhodnutím insolvenčního soudu, totiž není podstatné, zda insolvenční správce proti takovému rozhodnutí podal odvolání (takže dosud nenabylo právní moci), nýbrž to, že šlo o usnesení vykonatelné bez ohledu na právní moc. Jinak řečeno, jestliže usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2015 ukládalo J. J., aby pokyn tam obsažený splnil „ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení“, pak J. J. jako osoba povinná postupovat s odbornou péčí musel vědět, že případný odklad právní moci vyvolaný jeho odvoláním nemá odkladný účinek ohledně vykonatelnosti usnesení (usnesení bylo vykonatelné bez ohledu na právní moc). To je ostatně v souladu s ustanovením §89 odst. 1 insolvenčního zákona, jež určuje, že není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (k tomu srov. např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 2233/2015, uveřejněné pod číslem 59/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu