ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.198.2016.1
KSUL 44 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 198/2016-B-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka K. R. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS XY, o přeměně oddlužení v konkurs, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, PSČ 400 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2016, č. j. KSUL 44 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 15. dubna 2016, č. j. KSUL 44 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zrušil oddlužení dlužníka K. R. (bod I. výroku).
2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku) s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku).
3/ Konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).
4/ Uložil insolvenčnímu správci, aby mu do 30 dnů předložil aktuální soupis majetkové podstaty a stanovil předpokládaný termín předložení konečné zprávy (bod V. výroku).
[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. června 2016, č. j. KSUL 44 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník, posléze zastoupen advokátem (B-54), dovolání (B-52, B-54), jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení otázky, zda byly splněny předpoklady pro zrušení schváleného oddlužení dle §418 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. prosince 2016 (pro věc rozhodném), je napadené usnesení souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] K dovolatelem položené otázce (Zda insolvenční soud může za situace, kdy dlužník, jehož insolvence je řešena oddlužením splátkovým kalendářem, nenaplňuje podmínku uspokojení alespoň 30 % pohledávek oprávněných věřitelů rozhodnout o tom, že je dlužník oprávněn uspokojit v přiměřené lhůtě soudem k tomu výslovně stanovené zbývající části pohledávek věřitelů prodejem nově nabytého majetku?), podpořené argumentem, že právě o to dlužník v řízení žádal, budiž uvedeno, že napadené rozhodnutí vychází z dovoláním nezpochybněného zjištění, že po 57 měsících trvání oddlužení (plněním splátkového kalendáře) uhradil dlužník pohledávky nezajištěných věřitelů pouze v rozsahu 13,5 %, a má dluh ve výši 1.089 Kč na pohledávce za majetkovou podstatou tvořené odměnou insolvenčního správce a dluh ve výši 6.445 Kč na pohledávce postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou tvořené výživným ze zákona. Závěr, že tyto skutečnosti jsou způsobilé k vydání rozhodnutí podle §418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona má oporu v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněné pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“) [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[6] S otázkou, zda dlužníku má být poskytnut čas k doplacení pohledávek z toho jeho majetku, který v důsledku schváleného způsobu oddlužení zůstal v dispozici dlužníka, se odvolací soud rovněž přiléhavě vypořádal. Jeho závěr (podložený poukazem na to, že dlužník se nachází v šedesátém měsíci trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře), že dobu 60 měsíců nelze u způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře překročit, odpovídá tomu, jak tuto otázku vyřešil Nejvyšší soud v již zmíněném R 77/2013. Ostatně, z dovoláním nezpochybněných zjištění soudů se podává, že v době 7 měsíců před 24. únorem 2016 (kdy insolvenční správce svým podáním inicioval přeměnu oddlužení v konkurs) dlužník zaslal insolvenčnímu soudu pouze 4 splátky, jež nepostačovaly ani na úhradu odměny insolvenčního správce a výživného ze zákona, což dokládá, že již v této (dostatečně dlouhé) době dlužník mohl a měl (chtěl-li se vyhnout negativním účinkům spojeným s nedostatečným splácením) podniknout kroky k zajištění dalších zdrojů pro uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů.
[7] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu