ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.21.2016.1
MSPH 60 INS 5335/2014
sp. zn. 29 NSČR 21/2016-A-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v insolvenční věci dlužníka Credit Money Europe s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Haštalská 1072/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24292567, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 5335/2014, o insolvenčním návrhu věřitele FWDS Europe, a. s. , se sídlem v Praze 6, Podbabská 1112/13, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 60197421, zastoupeného JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, PSČ 140 00, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. září 2015, č. j. MSPH 60 INS 5335/2014, 3 VSPH 1861/2014-A-43, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 5. srpna 2014, č. j. MSPH 60 INS 5335/2014-A-24, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl insolvenční návrh, jímž se insolvenční navrhovatel (FWDS Europe, a. s.) domáhal zjištění úpadku dlužníka (bod I. výroku), rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku) a uložil insolvenčnímu navrhovateli zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (bod III. výroku).
K odvolání insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – odkazuje na závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009 (uveřejněném pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – uzavřel, že pohledávka insolvenčního navrhovatele uplatněná z titulu neuhrazené směnky vlastní, vystavené dlužníkem, je sporná, neboť dlužník v řízení popřel kauzu směnky (tvrdil, že mu není znám důvod vystavení směnky). V situaci, kdy insolvenční navrhovatel „rezignoval na vylíčení skutečností týkajících se důvodu vzniku směnky v přihlášce pohledávky“, nelze podle odvolacího soudu po dlužníkovi požadovat, aby tak činil konkrétněji formulovanou námitkou. Prokazování této (mezi účastníky sporné) skutečnosti pak bude vyžadovat doložení dalších listin, případně „dokazování, jehož rozsah však nelze definovat“, přičemž k tomuto insolvenční řízení ve stadiu doložení věcné legitimace neslouží a nahrazovalo by sporné řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle §7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (znění účinné od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud řízení o dovolání proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu zastavil podle §243b a §104 odst. 1 o. s. ř.
V době po vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu totiž v (později zahájeném) řízení vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. MSPH 90 INS 579/2017, do něhož dovolatel přistoupil jako další navrhovatel podle §107 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), insolvenční soud usnesením ze dne 4. srpna 2017, č. j. MSPH 90 INS 579/2017-A-26, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku) a na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku).
Za popsaného stavu se opravný prostředek (dovolání) insolvenčního navrhovatele, podaný proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu, stal bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání napadených rozhodnutí. V takovém případě nejsou předpoklady pro meritorní projednání dovolání, jelikož případná nesprávnost napadeného rozhodnutí pozbývá vzhledem k dodatečně nastalým okolnostem (zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek) na významu. K postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, nebo ze dne 27. května 2016, sp. zn. 25 Cdo 4933, 4954/2014.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle ustanovení §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a dovolateli se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu