ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.27.2018.1
KSPH 67 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 27/2018-B-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka P. B., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 67 INS XY, o zrušení oddlužení, o dovolání insolvenčního správce dlužníka IKT INSOLVENCE v. o. s. , se sídlem v Plzni, Koperníkova 822/25, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 29 11 30 91, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2017, č. j. KSPH 67 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 11. července 2017, č. j. KSPH 67 INS XY, zrušil schválené oddlužení dlužníka (P. B.) [výrok I.], zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka (výrok II.), určil odměnu insolvenčního správce (IKT INSOLVENCE v. o. s.) částkou 34.485,- Kč (včetně daně z přidané hodnoty) a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce částkou 6.897,- Kč (včetně daně z přidané hodnoty) [výrok III.], uložil insolvenčnímu správci zaslat dlužníku dosud deponovanou částku z majetkové podstaty (výrok IV.) a zprostil insolvenčního správce funkce (výrok V.).
Vrchní soud v Praze k odvolání insolvenčního správce usnesením ze dne 28. listopadu 2017, č. j. KSPH 67 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu III. výroku, uzavíraje, že insolvenčnímu správci nenáleží (nad částku přiznanou usnesením insolvenčního soudu) náhrada cestovného (k jednáním insolvenčního soudu ve dnech 9. září 2014 a 21. března 2017, trasa Kozolupy – Praha a zpět), kterou insolvenční správce vyčíslil částkou 977,- Kč (včetně daně z přidané hodnoty).
Dovolání insolvenčního správce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné, když dovoláním napadeným výrokem odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, přičemž nešlo ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy, ani o vztah pracovněprávní [srov. ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 30. září 2017].
Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož dovolatel podal dovolání, vycházeje z nesprávného poučení odvolacího soudu o podmínkách přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud neměl za splněné předpoklady pro postup podle ustanovení §4 odst. 1 písm. i) a §11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v aktuálním znění.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu