ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.3.2018.1
KSBR 28 INS 11584/2010
sp. zn. 29 NSČR 3/2018-B-273
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka RE 100 D s. r. o. , se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 27189481, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 11584/2010, o návrhu věřitele, aby insolvenční správce byl zproštěn výkonu funkce, o dovolání věřitele L180 s. r. o. , se sídlem v Praze 6 - Dejvicích, Bachmačské náměstí 6, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 24820474, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. září 2017, č. j. KSBR 28 INS 11584/2010, 4 VSOL 324/2017-B-230, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 15. února 2017, č. j. KSBR 28 INS 11584/2010-B-165, zamítl Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) návrh věřitele L180 s. r. o. (dále jen „věřitel L“), aby insolvenční správce dlužníka (Ing. Miloš Bačík) byl zproštěn funkce.
[2] K odvolání věřitele L Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. září 2017, č. j. KSBR 28 INS 11584/2010, 4 VSOL 324/2017-B-230, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel L dovolání. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení právních otázek, na jejichž řešení spočívá (dovoláním zpochybněných) je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou judikaturou k výkladu §32 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), konkrétně se závěry obsaženými v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněném pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se Nejvyšší soud přihlásil např. též v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněném pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 93/2014“) [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[4] Napadené rozhodnutí v dotčeném ohledu nevybočuje z rámce vytyčeného označenou judikaturou k důvodům pro zproštění výkonu funkce insolvenčního správce (k čemuž lze připomenout, že podle R 93/2014 patří ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností).
[5] Naznačuje-li se v dovolání, že o návrhu, aby insolvenční správce byl zproštěn výkonu funkce, nebylo rozhodnuto „po slyšení správce“ (k tomuto pojmu srov. závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněného pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), pak se tím z obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vada řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[6] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. ledna 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu