ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.42.2017.1
MSPH 90 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 42/2017-A-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Door Financial a. s. , se sídlem v Ústí nad Labem, Kořenského 905/4, PSČ 400 03, identifikační číslo osoby 29016126, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Alpensee s. r. o. , se sídlem v Praze 7, V přístavu 1585/12, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 03538681, 2/ Our House, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1096/21, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27394042, 3/ Ibericos s. r. o. , se sídlem v Praze 7, V přístavu 1585/12, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 02437465, a 4/ P. N. , narozeného XY, bytem XY, o návrhu druhého insolvenčního navrhovatele na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ladislav Derka, JUDr. Jiří Goldstein, JUDr. František Kučera a JUDr. Iva Novotná nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. MSPH 90 INS XY, 1 VSPH XY.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 19. září 2016, č. j. MSPH 90 INS XY, (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 7.53 hodin) Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zamítl insolvenční návrh, jímž se první insolvenční navrhovatel (tehdy jediný insolvenční navrhovatel) Alpensee s. r. o. domáhal zjištění úpadku dlužníka Door Financial a. s. (bod I. výroku).
2/ Zamítl návrh dlužníka, aby prvnímu insolvenčnímu navrhovateli bylo uloženo složit na účet insolvenčního soudu jistotu k zajištění náhrady škody, nebo jiné újmy způsobené dlužníkovi ve výši 3.570.000 Kč (bod II. výroku).
3/ Zamítl návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření, jímž se ruší veškeré účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka do případného rozhodnutí o úpadku dlužníka (bod III. výroku)
4/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů (insolvenčního) řízení.
[2] Podáním datovaným 16. září 2016, došlým insolvenčnímu soudu (prostřednictvím datové schránky) 19. září 2016 v 15.37 hodin (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 16.19 hodin, A-10) přistoupil k insolvenčnímu řízení jako další insolvenční navrhovatel druhý insolvenční navrhovatel (Our House, s. r. o.).
[3] Podáním datovaným 26. září 2016, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 27. září 2016 v 9.21 hodin (A-12), se první insolvenční navrhovatel odvolal proti usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu.
[4] Podáním datovaným 4. října 2016, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 5. října 2016 v 16.02 hodin (A-15), se proti usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu odvolal druhý insolvenční navrhovatel.
[5] Dne 9. prosince 2016 předložil insolvenční soud věc k rozhodnutí o podaných odvoláních Vrchnímu soudu v Praze (A-27).
[6] Podáním datovaným 22. prosince 2016, došlým insolvenčnímu soudu (prostřednictvím datové schránky) téhož dne v 9.47 hodin (zveřejněným v insolvenčním rejstříku 22. prosince 2016, v 12.33 hodin, A-32) přistoupil k insolvenčnímu řízení jako další insolvenční navrhovatel třetí insolvenční navrhovatel (Ibericos s. r. o.).
[7] Poté, co odvolací soud 4. ledna 2017 věc vrátil insolvenčnímu soudu „bez věcného vyřízení“ (A-37), a co insolvenční soud věc 2. února 2017 s odvoláními znovu předložil odvolacímu soudu (A-44), je věc vedena u odvolacího soudu pod senátní značkou 1 VSPH XY.
[8] Podáním datovaným 20. února 2017 (A-50) vznesl druhý insolvenční navrhovatel námitku podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Františka Kučery (dále jen „F. K.“), který má podle rozvrhu práce odvolacího soudu rozhodovat o podaných odvoláních. Důvody, jež mají zakládat pochybnosti o nepodjatosti F. K., spatřuje druhý insolvenční navrhovatel v tom, že:
1/ Druhý insolvenční navrhovatel se dozvěděl, že F. K. chová k rozhodovací činnosti soudce D. H. (dále jen „D. H.“), jenž o věci rozhodl v prvním stupni, určité antipatie vycházející zejména z toho, že tento soudce dlouhodobě nemá odvádět profesionální práci. Tyto „profesní nesympatie“ mají mít původ ve skutečnosti, že D. H. není „insolvenční profesionál,“ na insolvenční úsek byl zařazen „proti své vůli,“ a ani insolvenčním soudcem vlastně být nechce, usiluje o přeřazení do jiné soudní specializace, s čímž se ostatně ani netají.
2/ Druhý insolvenční navrhovatel dohledal v insolvenčním rejstříku několik rozhodnutí vydaných D. H. nebo (s jeho vědomím) jeho asistentkou, které odvolací soud k odvolání zrušil. F. K. musí mít dobrý přehled o kvalitě rozhodnutí vydaných D. H.
3/ F. H. nadto byl dlouholetým předsedou evidenčního senátu Vrchního soudu v Praze a jako odborník na sjednocování judikatury má přehled o rozhodování insolvenčních soudců soudů nižších stupňů. F. K. je rovněž členem Republikové rady Soudcovské unie, proto se o „kvalitě“ rozhodování D. H. „mohl dozvědět“ i z jiných justičních zdrojů. Oba soudci v minulosti společně působili na Městském soudu v Praze, přičemž společné působení soudců v rámci jednoho soudu může založit důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti, neboť nelze „předem vyloučit možný vznik přátelských nebo naopak nepřátelských vztahů“.
4/ Zaujatost k problematické rozhodovací praxi D. H. může být podle druhého insolvenčního navrhovatele oprávněná, když z veřejných zdrojů je dohledatelný např. dřívější kontroverzní postup D. H. v kauze státní firmy „ČEPRO“, vytknutý D. H. Ústavním soudem.
[9] K výše uvedeným skutečnostem druhý insolvenční navrhovatel poukazuje na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. I. ÚS 1811/14 (jde o nález uveřejněný pod číslem 77/2015 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) a v „rozhodnutí“ (jde o rozsudek) Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 1558/96.
[10] F. K. ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti (z 22. února 2017, A-52) uvedl, že účastníky řízení ani osoby oprávněné za ně jednat osobně nezná a na výsledku řízení zájem nemá. Nejsou mu známy žádné skutečnosti, jež by vzbuzovaly pochybnosti o jeho nepodjatosti. Tvrzení druhého insolvenčního navrhovatele o jeho vztahu k D. H. označil F. K. za spekulace, které nemají odraz v realitě.
[11] Podáním datovaným 8. března 2017 (A-59) doplnil druhý insolvenční navrhovatel námitku podjatosti F. K. maje za to, že pochybnosti o nestrannosti F. K. nebyly rozptýleny vyjádřením F. K. Vyjádření F. K., že tvrzení o jeho vztahu k D. H. jsou spekulace, které nemají odraz v realitě, pokládá druhý insolvenční navrhovatel za nedostatečné, dovolávaje se dále závěrů, jež k nestrannosti soudce formuloval Ústavní soud a Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“), poukazuje především na nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04 (jde o nález uveřejněný pod číslem 121/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), a na rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Morice proti Francii ze dne 23. dubna 2015, stížnost č. 29369/10.
[12] Druhý insolvenční navrhovatel míní, že strohé vyjádření F. K. nepostačuje k tomu, aby byl následně proveden pečlivý objektivní test nestrannosti, poukazuje dále na jím vyhotovené a připojené tabulky za období od 1. ledna 2016 do 15. ledna 2017, z nichž má vyplývat, že z 20 rozhodnutí vydaných soudním oddělením insolvenčního soudu č. 90 INS potvrdil odvolací soud jako věcně správná jen 2, u 5 rozhodnutí odvolání odmítl, 6 rozhodnutí k odvolání zrušil a 7 rozhodnutí k odvolání změnil. Z těchto rozhodnutí přezkoumal F. K. jako člen senátu 1 VSPH celkem 4, z nichž 2 zrušil a 2 změnil. K tomu dále druhý insolvenční navrhovatel provádí srovnání s výsledky odvolacích řízení proti rozhodnutím jiného soudního oddělení insolvenčního soudu (79 INS), akcentuje v závěru, že F. K. nepotvrdil jako věcně správné žádné rozhodnutí D. H.
[13] První insolvenční navrhovatel podáním datovaným 2. dubna 2017 (A-61) mimo jiné označil námitku podjatosti vznesenou druhým insolvenčním navrhovatelem za zjevně bezdůvodnou a namítal, že druhý insolvenční navrhovatel ve skutečnosti postupuje ve věci koordinovaně s dlužníkem.
[14] F. K. v doplnění vyjádření k uplatněné námitce podjatosti (ze 17. srpna 2017, A-73) uvedl, že k D. H. nemá žádný vztah (ani přátelský, ani nepřátelský), setkává se s ním pouze u příležitostí, jež souvisí s tím, že jsou oba pracovníky justice (školení, semináře, společenské či sportovní akce), soukromě se nestýkají. Nechová k němu „profesní nesympatie“ ani „určité antipatie“, o nichž spekuluje druhý insolvenční navrhovatel. Jeho přehled o rozhodovací činnosti D. H. je v podstatě stejný jako v případě jiných kolegů, jejichž rozhodnutí jsou přezkoumávána odvolacími senáty Vrchního soudu v Praze v insolvenční agendě. Soudcem Městského soudu v Praze byl F. K. do poloviny roku 1996 a je přesvědčen, že D. H. v té době soudcem onoho soudu nebyl (přinejmenším nebyl soudcem civilního odvolacího úseku). I kdyby tomu ale bylo jinak, sama tato okolnost by nezakládala podjatost F. K. Nejsou mu známy žádné skutečnosti, jejichž existence by mohla vzbuzovat pochybnosti o jeho nepodjatosti ve vztahu k D. H.
[15] Podáním datovaným 17. srpna 2017 (A-76) vznesl druhý insolvenční navrhovatel námitku podjatosti dalších soudců senátu 1 VSPH Vrchního soudu v Praze, JUDr. Ladislava Derky (dále jen „L. D.“), JUDr. Jiřího Goldsteina (dále jen „J. G.“) a JUDr. Ivy Novotné (dále jen „I. N.“), maje za to, že důvody pochybovat o nepojatosti těchto soudců ve vztahu k D. H. dokládá statistika rozebraná výše v odstavci [12].
[16] L. D. ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti (z 29. srpna 2017, A-79) uvedl, že k D. H. nemá žádný vztah, zná jej pouze od vidění jako kolegu. Nestýkají se, nechová k němu sympatie ani antipatie. Nejsou mu známy žádné skutečnosti, které by mohly vzbuzovat pochybnosti o jeho nepodjatosti ve vztahu k uvedenému soudci a necítí se podjatý.
[17] J. G. a I. N. ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti (z 28. srpna 2017, A-79) shodně uvedli, že k insolvenční věci nemají žádný osobní poměr, účastníky ani jejich zástupce neznají a náhled odvolacího soudce na odbornou úroveň a rozhodování D. H. je pro posouzení námitky podjatosti zcela irelevantní vzhledem k dikci §14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Nejsou jim známy žádné skutečnosti, jejichž existence by mohla vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti ve vztahu k D. H. a necítí se být podjatými.
[18] Podáním datovaným 26. září 2017, došlým insolvenčnímu soudu 6. října 2017 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku 6. října 2017, v 11.02 hodin, A-85) přistoupil k insolvenčnímu řízení jako další insolvenční navrhovatel čtvrtý insolvenční navrhovatel (P. N.).
[19] Podle ustanovení §14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
[20] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[21] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
[22] Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení druhého insolvenčního navrhovatele popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 20/2015“).
[23] V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají (jak vyplývá z jejich vyjádření) k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Takový důvod se nepodává ani z tvrzeného vztahu označených soudců (zejména F. K.) k soudci insolvenčního soudu D. H. Usuzovat na takový vztah ze způsobu vyřizování odvolání proti rozhodnutím vydaným u insolvenčního soudu v rámci soudního oddělení č. 90 by vskutku bylo čirou spekulací, nadto jde (jak přiléhavě poukazují ve svých vyjádřeních J. G. a I. N.) o tvrzení nezpůsobilé v režimu §14 odst. 4 o. s. ř. U soudců L. D., J. G. a I. N. přitom druhý insolvenční navrhovatel jiná tvrzení neuplatňuje.
[24] Ve vztahu k námitkám snášeným vůči F. K. budiž dále dodáno, že v době po vydání výše označeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999 se rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálila v závěru, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, nebo i důvody R 20/2015.
[25] To, co se F. K. „mohl dozvědět“ o profesionalitě rozhodování D. H., „důvod“ pochybovat o nepodjatosti F. K. rovněž nezakládá.
[26] Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování označené odvolací věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud (Nejvyšší soud) o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; druhému insolvenčnímu navrhovateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. ledna 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu