ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.42.2018.1
MSPH 89 INS 19822/2016
sp. zn. 29 NSČR 42/2018-A-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka PN INVEST CZ, s. r. o., se sídlem v Praze 6, 8. listopadu 451/69, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 27998380, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 19822/2016, o insolvenčním návrhu věřitelů a) HELLMICH, spol. s r. o. , se sídlem v Mariánských Lázních, Hlavní 282/144, PSČ 353 01, identifikační číslo osoby 25218948, zastoupeného JUDr. Martinou Holoubkovou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96, PSČ 360 06, a b) ZUBR KV plus. s. r. o., se sídlem v Drahovicích, Stará Kysibelská 8/1, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 27994694, zastoupeného Mgr. Pavlem Grünerem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 1094/4, PSČ 360 01, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2017, č. j. MSPH 89 INS 19822/2016, 2 VSPH 1618/2017-A-83, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. července 2017, č. j. MSPH 89 INS 19822/2016-A-70, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) tak, že (mimo jiné):
1/ Zjistil úpadek dlužníka PN INVEST CZ, s. r. o. (bod I. výroku).
2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. listopadu 2017, č. j. MSPH 89 INS 19822/2016, 2 VSPH 1618/2017-A-83, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání ze dne 27. listopadu 2017, doplněné podáním ze dne 29. prosince 2017, přičemž k přípustnosti dovolatel uvádí, že:
„Dlužník opírá přípustnost dovolání z poučení Vrchního soudu v Praze č. j. MSPH 89 INS 19822/2016, 2 VSPH 1618/2017, ze dne 10. listopadu 2017, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a posoudil právní věci jinak“.
Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek(dále jen „R 4/2014“). Srov. ostatně též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává.
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se (podle mínění dovolatele) odvolací soud odchýlil. K tomu srov. opět R 4/2014.
Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného potud z obsahového hlediska) nepodávají, když dovolatel v něm blíže (byť jen slovně) neoznačuje judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, popř. jež by přistupovala k řešení konkrétní (dovolatelem vymezené a pro rozhodnutí ve věci významné) otázky rozdílně. V kontextu dovolacích tvrzení není Nejvyššímu soudu též známa žádná judikatura, od které by se mělo napadené rozhodnutí odchylovat.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (10. listopadu 2017) je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu