ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.50.2018.1
MSPH 79 INS 4399/2018
sp. zn. 29 NSČR 50/2018-A-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka VÍTKOVICKÉ STROJÍRNY s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Mostecká 273/21, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 02147173, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 4399/2018, o přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 4399/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
V insolvenční věci dlužníka VÍTKOVICKÉ STROJÍRNY s. r. o. je u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vedeno pod sp. zn. MSPH 79 INS 4399/2018 insolvenční řízení na majetek dlužníka (VÍTKOVICKÉ STROJÍRNY s. r. o.) zahájené 15. března 2018 insolvenčním návrhem dlužníka.
Insolvenční soud předložil věc Nejvyššímu soudu (22. března 2018) s návrhemna přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě. Návrh odůvodnil tím, že:
1/ Veškeré nemovité a movité věci dlužníka se nacházejí v Moravskoslezském kraji.
2/ Všichni zaměstnanci dlužníka (v počtu 586) mají bydliště v Moravskoslezském kraji.
3/ Většina věřitelů dlužníka má sídlo v Moravskoslezském kraji.
4/ Dlužník provozuje veškerou činnost výhradně v Moravskoslezském kraji.
5/ U Krajského soudu v Ostravě je pod sp. zn. 18 ICm 204/2018 veden incidenční spor, který se týká „prakticky veškerého dlužníkova majetku“.
K výzvě insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 16. března 2018, č. j. MSPH 79 INS 4399/2018-A-6) se k návrhu na přikázání věci vyjádřil dlužník (A-7). V průběhu insolvenčního řízení reagovali na předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o delegaci vhodné vyjádřením věřitelé EKORENT, spol. s r.o. (B-3) a VÍTKOVICE, a. s. (B-4).
Dlužník s přikázáním věci Krajskému soudu v Ostravě nesouhlasí, namítaje, že pro tento postup nejsou dány důvody. Podle dlužníka není pro posouzení důvodů pro delegaci vhodnou podstatné bydliště zaměstnanců, kteří se (jako prioritní věřitelé) neúčastní přezkumného jednání, ani to, že majetek dlužníka se nachází v Ostravě. Incidenční spor vedený u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 ICm 204/2018 může mít vliv na průběh insolvenčního řízení dlužníka, ale „není možné jej spojit s jakýmkoli incidenčním sporem vedeným v tomto insolvenčním řízení“. Dále dlužník uvádí, že většina věřitelů (počítáno podle výše pohledávek) má sídlo mimo Moravskoslezský kraj. Insolvenční správce dlužníka bude ustanoven ze seznamu insolvenčních správců se zvláštním povolením, který je celorepublikový. Závěrem dlužník namítá, že v dané věci je delegace z důvodu vhodnosti v rozporu s účelem ustanovení §7b insolvenčního zákona, který předpokládá, že insolvenční řízení může být vedeno u soudu, v jehož obvodu se nenachází majetek a zaměstnanci dlužníka.
Věřitel EKORENT, spol. s r.o. s přikázáním věci nesouhlasí. Namítá, že dlužník má sídlo v Praze od podzimu 2013, jediný společník dlužníka má sídlo rovněž v XY a také generální ředitel dlužníka má bydliště v Praze. Dlužník uzavřel smlouvu o koupi části podniku dne 27. září 2017, proto by (i v případě změny sídla dlužníka do Ostravy ke dni 27. září 2017) výlučná příslušnost Městského soudu v Praze byla dána až do 27. března 2018. Dále uvádí, že část věřitelů dlužníka má sídlo v zahraničí a významná část (označených) věřitelů má sídlo v Praze.
Věřitel VÍTKOVICE, a. s. se ztotožňuje s důvody pro přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě, jak je vymezil insolvenční soud. Zdůrazňuje, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 18 ICm 204/2018 může významně ovlivnit insolvenční řízení dlužníka z hlediska pohledávek věřitelů.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Městskému soudu v Praze, u nějž je vedeno insolvenční řízení dlužníka, i Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř..
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2012“) [které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
V usnesení ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že v insolvenčním řízení by se měly okolnosti významné pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti týkat především dlužníka samotného (případně jeho majetku), nikoli věřitelů.
V usnesení ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 142, pak Nejvyšší soud uvedl, že v první fázi insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení reorganizace může důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti spočívat v tom, že dlužníkovo podnikání i jeho majetek jsou soustředěny v územním obvodu jiného insolvenčního soudu.
A konečně, v usnesení ze dne 18. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 115/2013, Nejvyšší soud uzavřel, že důvodem pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti není pouhá skutečnost, že se část majetku dlužníka a účetní evidence nachází v sídle jediného společníka dlužníka (jež je v územním obvodu jiného insolvenčního soudu), není-li zřejmé, kde se nachází zbylá část majetku dlužníka a jaké jsou (či byly) jeho podnikatelské aktivity v místě jeho sídla.
V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné insolvenčním soudem nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů. Ze spisu se totiž podává, že insolvenční soud již provedl v insolvenčním řízení řadu úkonů; mimo jiné vydal rozhodnutí o úpadku, insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Ing. Lukáše Vlašaného, nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů na 26. června 2018 (A-15).
S přihlédnutím k tomu, v jaké fázi insolvenčního řízení se předmětná insolvenční věc nachází (a k úkonům, které insolvenční soud učinil) pak nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jakýmkoli jiným insolvenčním soudem (než tím, který vede insolvenční řízení). Srov. obdobně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 69/2018.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že existence majetku dlužníka v obvodu Krajského soudu v Ostravě nečiní obtíže ani insolvenčnímu správci dlužníka, který má sídlo v Táboře (a v Moravskoslezském kraji nemá zřízenou pobočku). Tento úsudek plyne z obsahu spisu, zejména z insolvenčním správcem vyhotoveného soupisu majetkové podstaty (B-43).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu insolvenčního soudu na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu